Páter Vojtěch

Ach jo, ty vzpomínky. V mych   pubertalnich letech jsem na   tomhle filmu ulítávála i na   Rolfu Wankovi. Ze   sentimentality davam 8, i diky   dojemnemu pribehu a ukapnute   slzicce.

Půvabné Jiřině   Štěpničkové byly často   dávány úlohy vesnických   dívek a žen - Boží mlýny,   Kříž u potoka, Muzikantská   Liduška, Maryša...a také   Páter Vojtěch. Dle mého   názoru jí lépe   "sedly" role   mladých dam - např. ve filmu   Barbora Hlavsová, Šťastnou   cestu či Sobota. Nic na tom   ovšem nemění, že se   jednalo o jednu z našich   nelepších hereček (nejen)   30. a 40. let, na níž se   velmi nespravedlivě podepsal   pozdější politický režim.   V Páteru Vojtěchovi je její   postava možná méně   melancholická nežli v   Muzikantské Lidušce či   Maryše, mladá žena bojuje s   pokušením sblížit se se   svou první láskou a   současně svým nevlastním   synem, nyní již knězem.   Možná právě proto, že   její role není   jednostranná, ale má i své   slabosti, z postav vesnických   žen bych si troufla tvrdit,   že jde o Jiřiny   Štěpničkové nejlepší   roli. Nepočítám do toho   diametrálně odlišnou   dramatickou postavu Viktorky   ve zpracování Babičky z   poč. 40. let. Rolf Wanka   působí poněkud unyle,   přece jen byl spíše   milovnický typ a role   mladého kněze mu příliš   na tělo nepadla. Výborný   výkon však odvádí   "dokonalý padouch"   L. H. Struna v roli jeho   bratra a také vrstevník   svých "synů"   Jaroslav Marvan, u něhož   snad neexistuje jediná   špatně zahraná role. V   globálu rodinné drama z   prostředí venkova, chvílemi   nezáživné, s váznoucím   dějem a poněkud zmateným   koncem.