Pasti, pasti, pastičky

Černá komedie podle skutečné události o tom,jak jediná chvíle může obrátit život naruby. Jedna žena, dva muži. Zda se, že jde o banální příběh. Mladéženě dojde autě benzín a tak stopuje, aby se dostala k nejbližší stanci. Zastaví jí dva muži ve sportovním voze, dezou jí do lesa a znásilní ji. Potud událost, o které často čteme v novinách. Tentokrát se však situace kmplikuje. Mlada žna je totž vetrinářkaa neváhá svou profesi využít. A tak,ne pouze jako akt pomsty, ale v zajmu bezpečnosti světa a budoucího pokolení, oba muže vykastruje. Postižení muži se však na to dívají jinak. Připravení o své mužství, cití se hluboce ponižení a zpustošení, obzvlaště proto, že jsou nucení v zájmu své kariery vše utajit.

Petr je architekt a má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem jménem Bach. A oba dorazí na večírek, který pořádá. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku, které došel benzin. V lese ji znásilní a
Lenka upadne do bezvědomí...

Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál a uspí je. Lenka je veterinářka – násilníky vykastruje, nechá je jejich osudu a odjede ke kamarádce Anně, která o Dohnalovi a Bachovi píše článek. Petr a Pepa po probuzení najdou svoje varlata v misce na stole...

Zdroj: FTV Prima

Zkorumpovaný poslanec náměstek Dohnal s asistencí bývalého spolužáka, architekta Petra, znásilní mladou veterinářku Lenku. Žena záhy využije svých profesních dovedností: oba muže uspí a vykastruje. Tím se však všichni zúšastnění dostávají do začarovaného kruhu problémů: Dohnal se snaží v zájmu kariéry ututlat celou věc před veřejností, což se mu nakonec podaří. Sukničkář Petr si od té chvíle nedovede poradit s řadou nápadnic. Avšak nejhůř je na tom původní oběť, Lenka, která se málem zhroutí, a po zradě milence Michala a nejlepší kamarádky Anny skončí na psychiatrii. Aktéři jsou kromě osudové události svázáni ještě vztahem ke zbohatlickému podnikateli Bachovi, pro něhož Petr připravuje reklamní Billboard (a zároveň marně uniká jeho infantilní dceři) a pro něhož Dohnal prosazuje výhodný dálniční obchvat Prahy. V souvislosti s obchvatem zase vyvíjí nátlak na zkorumpovaného náměstka Lenčin snoubenec jako člen ekologického sdružení.
Film natočen podle skutečné události.

Autor/Zdroj: /Cinema


Vykastrovat malého vepříka je vlastně úžasně jednoduchá věc. Krátký řez, zkušené vytlačení inkriminovaného orgánu, obratné rozdrcení přívodných cév a sprej dezinfekce. Konec, další. Záležitost několika málo vteřin.

Náměstek ministra životního prostředí Pepa Dohnal (Miroslav Donutil) má se sexem problémy. Manželka už ho dávno nepřitahuje a bere jí jen jako nutný přívažek. Nebýt neskonalé touhy po penězích a kariéře, nejspíš by ji už dávno odhodil. Platí to ale i naopak. Vlastě se totiž stoupání po společenském žebříčku na stará kolena víc než líbí a proto trpí manželovi všechny jeho rozmary a nálady. Co je pro Pepu těžkou prací, to je pro Vlastu vyložená dřina: "Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí..." A pořád nic.

Jestli na něco začíná být architekt Petr Lacina (Tomáš Hanák) alergický, tak to jsou ženy. Nadzvedávat jim sukně a dělat jim vtipně-roztomilého medvídka na hraní, už ho nebaví. Co je napoprvé příjemným dobrodružstvím, zkrátka napodruhé zavání nudným stereotypem. Ještě víc než manželství se pak děsí toho sladce rozteklého slovíčka "děťátko", které hrozí krutou definitivou. A on chce být svobodný a bohatý, bohatý a nespoutaný.

Pepa s Petrem jsou někdejší spolužáci a po dlouhých letech se potkali uprostřed okázalého přepychu velkopodnikatele Bacha (Milan Lasica), kterému korupce říká: "Tatínku." Od agentury, v níž Petr pracuje, potřeboval Bach návrh reklamní kampaně na své slavné čokoládové bonbónky, od náměstka ministra zase decentní přimhouření oka nad stavbou billboardů v chráněné oblasti. Tady se oba nespokojení hrdinové potkali, odtud vyrazili na svou divokou jízdu opojně vzrušujícím kabrioletem Renault Megane, aby "spojili příjemné s užitečným". Ani jeden v tu chvíli ještě nemyslel na znásilnění, když ale viděli tu zdánlivě bezbrannou Nanynku Kulichovic u silnice s prázdnou nádrží, rozhodli se hozenou rukavici osudu zvednout. Lenka (Zuzana Stivínová) ovšem nebyla ani husa, ani slepice, nýbrž veterinářka a tak jim oběma ukázala, že nemá jen ostrý jazyk, ale i ještě ostřejší nástroje v brašně. Vždyť je to jen otázka několika málo vteřin...

Kastrací pomstěné znásilnění! Tento skutečný kriminální případ, tak naléhavě kladoucí otázku viny a trestu, vzbudil před několika lety mimořádnou pozornost a zaujal i první dámu českého filmu, která v něm ucítila tu správnou látku pro svůj další snímek. Ani v nejmenším ovšem nehodlala rekonstruovat tehdejší události. Staly se jí toliko výchozím bodem k širší úvaze o pastech, jež na nicnetušícího člověka číhají i do kterých padá sám a dobrovolně, a o fungování tohoto pošetilého světa vůbec. Věra Chytilová vždycky chodila se svojí kůži odvážně na trh, nespekulovala co by kdyby, chtěla se k aktuální přítomnosti vyjádřit skutečně teď hned, nebo ji dokonce ještě předběhnout. Pasti, pasti, pastičky jsou tak v duchu Sedmikrásek, Her o jablko, Panelstory či rozkmitaných Kopyt barvitě křiklavou zprávou o naší vzrušené současnosti, odvážnou, dravou a místy snad až agresivní výpravou za hranice našeho běžného vnímání a vidění. Díky kameře těkavou, dotěrně osobní a jdoucí až na kůži, díky střihu dynamickou a díky scénáři a režii rafinovaně promyšlenou a do detailů cílenou.

Výraznou slabinu naopak představuje široké tématické rozkročení snímku - kriminální čin, politika, korupce, investigativní žurnalistika, ochrana přírody. Při nejlepší vůli nelze všechna takhle závažná témata ve dvouhodinovém filmu zachytit dostatečně věrohodně, takže v některých případech se snímek dopouští laciných zjednodušení. Nejhůře v této souvislosti dopadá tajemný zazobanec a manipulátor Bach, se kterým si na silně omezeném prostoru nedokázal poradit ani Milan Lasica, herec, který si tak mistrovsky pohrál s podobně ošidnou rolí v Kolihově Výchově dívek v Čechách.

Spád filmu trpí i příliš důkladným uzlováním vztahů hlavních hrdinů, jejich složitým vzájemným propojováním. Především druhá polovina snímku je silně poznamenána jejich místy příliš těžkopádným potkáváním a nečitelnou motivací jejich jednání. Ke konci filmu překvapuje i režisérčino stále otevřenější spiklenecké pomrkávání, že to všechno může být od ní jen taková nezávazná hra s drsně realistickými prvky (písnička "Jen pro ten dnešní den", kterou s neodolatelnou dikcí Oldřicha Nového zazpívá Miroslav Donutil, či policista Čtvrtníček a jeho poznámka o sodě). Poslední záběr ale strhává celý příběh zpět do původní roviny, tj. k zcela vážně míněnému svědectví o dnešku.

Značné rozpory panují v hereckém obsazení. Miroslav Donutil své velké sólo patřičně vychutnává a labužnicky si vyhrává se všemi nuancemi přízemnosti, slabosti, kariérismu či strachu. Tomáš Hanák si vědomě drží rovinu utahaného mončičáka, co je najednou zaskočen nebývalou tvrdostí těch dosud jemných a bezbranných ručiček. Zuzana Stivínová ve své první velké filmové roli s přehledem zvládla proměnu sebevědomé mladé ženy v plachou, doživotním cejchem poznamenanou laň a teprve v předposledních dvou scénách, kdy se pojmy jako pravda, právní stát, pomsta a kariéra přestane šetřit, ztratí kus své věrohodnosti. Svůj půvab má i nedospělé Bachovo poupě jménem Ingrid v podání Kateřiny Hajné, svým ztvárněním i jednáním opět trochu připomínající Výchovu dívek v Čechách a mladší Královu dceru Agátu.

Na opačné straně hereckého spektra stojí naprosto beztvarý Luboš Svoboda v roli Michala, jehož partnerská nevěra, ochranářské aktivity i vnitřní nespokojenost se životem zůstávají jen scenáristickými úkoly, které jejich představitel nedokázal patřičným způsobem zhmotnit. Podivně jednostrunnou samičkou, co chce "děťátko", zůstává i Bibina Lucie Vačkářové. Nehledě na to, že postavy Bachové (Eva Kačírková), Dohnalové (Daniela Třebická) a šéfové (Dáša Bláhová) představují v zásadě týž ženský typ, čímž se spektrum této "feministicko-pesimistické komedie", jak zní oficiální slogan snímku, zbytečně ochuzuje.

Věra Chytilová si ukrojila zbytečně velký krajíc. Kdyby zůstala u trojice hlavních hrdinů, kdyby šla po linii jejich osudového střetu a následného posttraumatického stavu, došla by nejspíš mnohem dál. Se scénou znásilnění, kastrace i cesty domů s ešúsky si poradila výborně. Nesklouzla k vulgárnosti ani k trapnosti, výborně vyhmátla tragickou grotesknost oné chvíle. Tanec na žiletkách, který tu rozpoutala, je vskutku ohromující a bude se o něm v kuloárech ještě dlouho mluvit. V době sexuálního harašení, kdy se děti opět stávají dílem čápa případně vrány, sebevědomě otevírá třináctou komnatu a nabízí neotřelý pohled do našeho nejintimnějšího intimna. Pak se ovšem soustředí na širší společenský apel a slibně rozehranou partii rozředí v povrchní, poněkud zahořklou citaci novinových titulků.

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema

Jedna žena a dva muži. Zdá se, že jde o banální story. Mladá pohledná dívka stopuje, vůz zaství a jeho posádka ji znásilní. Potud běžná událost, o které často čteme v novinách. Zde se však situace komplikuje. Mladá žena je totiž veterinářka a neváhá své profese zneužít. V zájmu své vlastní spravedlnoti a spravedlnoti vůbec, v zájmu bezpečnosti světa a budoucího pokolení - oba muže vykastruje. Postižení muži se však na to dívají jinak. Cítí se oklamaní a ukřivdění, zvlášť proto, že jsou nuceni to, k jaké újmě přišli, v zájmu své kariéry utajit. O tom, jak jsou od této chvíle všichni v pasti, se dále rozvíjí příběh, oscilující mezi tagédií a komedií tak, aby se vlk-divák nažral a koza-myšlenka zůstala celá.

"Jedna velká past je už život sám, se svým pudem sebezáchovy, který nás nutí abychom se rozmnožovali. Jiná past se skrývá v lásce, jiná v nepokoře a pýše. Jiná past je potřeba zmocňovat se světa, mít moc, vládnout a podmaňovat si třeba násilým. A právě o násilí to je, a o znásilňování vůbec," říká režisérka Věra Chytilová, která pro natočení této černé komedie byla inspirována skutečnou událostí. Příběh o tom, jak jediná chvíle může obrátit naruby naše životy, je zasazena do nejsoučasnější reality, které vévodí obří billboardy.