Pasáček z doliny

Poetický příběh malého   chlapce v poválečné době   je výpovědí velice těžké   doby pro všechny   zúčastněné. Vlastimil   Drbal v roli onoho chlapce je   přesvědčivý a herecký   výkon až dojemný. Jeho   pohádková představivost   například způsobí, že   postupující dva banderovce   považuje za krále a jeho   písaře. Prožívá období   plná nenávisti a zášti.   Svět dospělých je pro něj   nepochopitelná realita. Též   vynikající je Ilja Prachař   v roli sedláka. Jeho   přisprostlá drsnost je až   zarážející, ale hodna své   době. Neprávem pozapomenutý   snímek, který svou   upřímností jednotlivých   postav poukazuje na tragédii   života každého z nich.   Umělecká hloubka snímku je   příznačná a velice   dojemná. Jedná se o   mistrovské dílo   vynikajícího režiséra   Františka Vláčila, který   dal do příběhu ohromný   přesvědčivý cit.

Poetika jako u jiných   Vláčilových filmů trochu   vázne, všechno se odehrává   jakoby na povrchu.
Navíc jsem měla velký   problém s dialogy, kdykoliv   se bavily dvě postavy, jedna   byla slyšet víc než druhá,   markantní to bylo   především, když se dialog   odehrával v pozici   dospělý-dítě.
Celkově standardní titul   bez větších ambicí,   příběh viděný očima   dítěte.

Předposlední film Františka   Vláčila a je vidět, že   mistrovi dochází bohužel   dech. Jeho lyrické a   poetické vidění už nemá   takové souznění s obrazem a   celistvost detailů a   záběrů nevyniká, tak jak   jsme u předešlých   Vláčilových filmů zvyklí.   Spíše připomíná   Kachyňovu poetiku (zejména   ty animace svítících očí   ve snopech a keřích). Taky   zásadně chybí Liškova   hudba s propojením   jednotlivých filmových   částí, bez které to   prostě nefunguje. Naštěstí   herecké obsazení je   výborné a Josef Kemr v roli   staříčka, Ilja Prachař   jako starosta, Jiří   Němeček jako Potocký,   Libuše Geprtová coby   matička nebo samotný   pasáček Vlastimil Drbal film   pevně drží ve svých   kvalitních hereckých   okovech. Docela mě   překvapilo, že námět   pochází z pera temného   Ladislava Fukse, podle nějž   scénář napsal Jiří   Křižan a i zde použil svou   nesmrtelnou větu "Tož   tak na světě..." Občas   jsem měl problém porozumět   slovům, ani ne však kvůli   nářečí, jako spíš kvůli   ozvučení. Prostředí statku   starosty a některé další   lokace připomenou Vláčilův   starší snímek Stíny   horkého léta,   odehrávající se ve stejné   časové rovině a se stejným   motivem banderovců jako   Pasáček z doliny. Když   srovnáme oba dva snímky,   Stíny horkého léta jsou o   dvě třídy lepší. Pořád   je však Pasáček z doliny   nesrovnatelně zdařilejší v   porovnání s dnešní   filmovou tvorbou.

Ach to nářečí, co   pražáci? Ale jinak asi   nejlepší film pana   Vláčila. Ne, žádná   filmová pecka zralá na lva,   ale v jeho tvorbě   nejnormálnější film.   Malému jsem fandil a litoval,   že tu minu nemrskl po těch   dospělých sviních.   Nádherné prostředí,   jadrná mluva, skvělí herci.   Co dodat.