Pád Berlína I

Ideologická podstata tohoto   filmu je pochopitelná s   ohledem na dobu v níž   vznikl. Bylo krátce po válce   a bylo třeba adekvátně   prezentovat dosažené   vítězství. Co se týče   "historických   úprav" ty je zase nutno   příčíst na vrub   rozjíždějícímu se   kolotoči studené války.   Technicky ten film vyšel tak   asi napůl. Není to žádný   trhák ale ani filmařský   trapas. Z mého pohledu je na   tom nejcennější vidět ve   zcela nezvyklé herecké   poloze Jana Wericha   hrajícího Göringa.

Film má dva díly, které   mám na DVD, ale je to tak   slabé, že jsem skončil v   první polovině 1 dílu a to   jenom proto, že tam hraje   Werich. Film mě neoslovil..

První díl dvoudílného   velkofilmu se nese o oslavě   překračování velkých   cílů v jedné nejmenované   ocelárně, kam chodí malé   děti coby pionýři na   exkurzi, o napadení   Sovětského Svazu německou   armádou, o jednáních   nejvyšších představitelů,   o bitvách a stále se   usmívajících sovětských   bojovníků a důstojníků.   Stalin svojí povýšeností   přeskočil v žebříčku i   samotného boha, naopak Hitler   je největší schizofrenik,   jakého lze na vlastní oči   spatřit. V době vzniku   stranicky oslavovaný snímek,   dnes názorná ukázka toho,   jak se zneužíval film k   propagandě. Ke sledování   takto honosného snímku musí   být dnešní divák silně   obrněn. Jinak nebude za   žádnou cenu schopen   uvěřit, že by byl někdo   tohle schopen myslet vážně.   A byl. Bohužel. Velkou   záhadou mi je účast Jana   Wericha. Göring v jeho   podání je úžasný a   popravdě, Werich je   absolutně k nepoznání. Ale   ztrapnil ho dokonale. Jak se   však k tomu dostal? Kdyby mu   to ÚV KSČ pod zákazem   činnosti nařídil, ani bych   se tomu nedivil. Jiného   vyhovujícího herce zřejmě   nebylo. Ale pozor, jako   jediný tu nehajluje. Svojí   výpovědí zasluhuje tento   velkofilm zahrabat dvacet   tisíc kilometrů do země a   pro jistotu ještě zalít   minimálně deset metrů   silným betonem. Taková je to   hrůza.

Jeden z prvních -   propagandisticky zaměřených   - sovětských válečných   barevných velkofilmů. I   když jsem film viděl jako   malý žáček, bylo pro mne   novinkou, že roli Göringa   ztvárnil Jan Werich. Důkazem   oslavy kultu Stalina je   závěrečná scéna jeho   příletu do Berlína - tato   událost se ve skutečnosti   nikdy nestala.

propaganda
propaganda a zkreslování   historie,překrucování a   vyložené lhaní,to jsou   hlavní atributy tohoto   filmu,totálně nezvládnuté   bojové scény ,zrychlený   film jako v grotesce,,jeden z   hlavních hrdinů velmi   šetří náboje a po   němcích samopal radši   háže,bojové scény jsou   snad nejhorší, které jsem   kdy v sovětském filmu   viděl.
Stalin jako   nejlepší vojevůdce to je u   sovětských filmů z této   doby klasika.Berlín je jeden   velký model,hezký dělaný   na Barandově,proto asi ta   účast několika českýchz   herců
model byl ve   své době jeden z   největších na   světě.Strašné vybledlé   barvy,bud nestálobarevný   agfacolor nebo nějaký   sovětský šunt.Doporučuji   shlédnout pro studijní   účely

Tento film mě opravdu   pobavil.Naprosto ideolistický   snímek,propaganda ze které   se mi dělaly mžitky před   očima.Chápu,že je to dílo   poplatné svojí době a   politické situaci.Pro mě je   to však docela silná káva.

"Ajdajdyjá - pojď do kina! - Co tam hrajou?...
...Pád Berlína!"   (lidová z Doudlebska, 50.   léta 20. století)
Jo,   jistě, Pád Berlína je   smíchaná hromada lží,   pravdy a polopravd. Je to   historický nesmysl. Je to   hustá propaganga. Je to   jakoby ten film dělal sám   Goebbels (toho v něm hraje   Petrunkin). Ale je to   natočené tak , že chvílemi   se člověk chechtá jako   magor a chvílemi mu běhá   mráz po zádech. Krom známé   účasti Wericha coby Goeringa   (skvělý!) snad ještě   stojí za připomenutí, že z   českých herců nebyl   jediný; můžeme tam vidět   třeba ještě Karla Rodena   staršího (respektive   "prostředního")   jako Charlese Bedstona a Marii   Novákovou v roli Evy   Braunové.
Myslím ale,   že přinejmenším stojí za   zaznamenání i krutý osud   představitele Stalina,   výborného gruzínského   herce Michaila Gelovaniho. Ten   si po slušném startu   divadelní i filmové kariéry   v roce 1938 poprvé zahrál   Stalina v Čiaureliho Velké   záři (gruzínsky Diadi   Gantiadi, ruský titul   Velikoje zarevo) tak skvěle,   že se Stalin rozhodl, že ho   ve filmu už nebude   představovat nikdo jiný. Asi   nejen proto, že Gelovani mu   skutečně byl podobný, ale   byl o patnáct let mladší,   vypadal sympatičtěji a nebyl   prcek jako Stalin. Takže pak   už jen nebožák Gelovani   sekal před kamerou patnáct   let jednoho Stalina za druhým   a k jiné roli už se (s   jedinou drobnou výjimkou v   Doněckých havířích)   nedostal. Naposled si tedy   logicky Stalina zahrál   Nenávistných vichrech (o   Dzeržinském) v roce   Stalinovy smrti. Po ní byl   film zadržen, do distribuce   se dostal až v roce 1956, a   to už z něho byl   Gelovani-Stalin vystříhán.   Gelovani ztratil smysl   života, ještě téhož roku   zemřel.

Na tomto filmu je velmi vidět   kult Stalinovi osobnosti,   nicméně bojové scény a i   příběh stojí za to vidět.   V jedné z vedlejších   rolích a to v roli Hermana   Goeringa hraje Jan Werich.

Film jsem viděl v kině jako   dítě. Tehdy jsme sovětské   válečné filmy zbožňovali,   jiné pochopitelně ani v   kinech nešly. Vzpomínám si   i na filmy "Muži v   sedle", "Setkání   na Labi" ,   "Stalingradská   bitva" a pod.
Dnes   tyto filmy působí naivně   což by mi až tak nevadilo.   Horší je ideologické   zkreslení skutečnosti.
Ale jako dokument doby je   film dobré shlédnout.

Dobrá propaganda
Je to takový comeback do   padesátých let co bylo   možné natočit. Stalin jako   polobůh, vždy uvážlivý a   rozumný. Zajímavostí je   Jan Werich v roli Goringa.   Jinak berte film s rezervou.