Hlavním hrdinou je čtrnáctiletý chlapec Jožka Palát, který miluje koně a dostihy a v napajedelském hřebčíně tráví veškerý volný čas. Po prázdninách by chtěl nastoupit do jezdeckého učiliště v Chuchli, prohřešek jeho otce, vášnivého holubáře, který je přistižen při krádeži obilí pro své holuby, však veškeré jeho plány zhatí. Jožka se na školu nedostane a po prázdninách musí nastoupit do střední zemědělské školy mechanizační. Nechuť, s jakou do školy nastupuje, poznamená nejen jeho vztahy s učiteli a vychovateli, ale také se okamžitě dostává do sporu s místními mazáky. Šťastné chvíle prožívá jen v hřebčíně a později při tréninku koně Palisandra, handicapovaného vrozenou vadou. Jožka ví, že první Palisandrův závod je zároveň zkouškou a pokud neuspěje, půjde na jatka. Aby mohl trénovat, utíká z internátu, odhodlán udělat pro vítězství v závodě všechno.
Zdroj: Nova
Příběh filmu vypráví o čtrnáctiletém Jožkovi, který touží pracovat u koní. Není ale přijat ke studiu do specializovaného jezdeckého učiliště v Chuchli a musí nastoupit do střední zemědělské školy mechanizační. Počáteční nechuť poznamenává nejen jeho vztah k učitelům a vychovatelům, ale i ke školním mazákům. Šťastné chvíle prožívá pouze v hřebčíně při tréninku Palisandra - koně handicapovaného vrozenou vadou. Jožka ví, že pokud Palisandr na svém prvním závodě neuspěje, půjde na jatka. Aby mohl s koněm trénovat, uteče z internátu odhodlán udělat vše pro jeho vítězství. Je přesvědčen, že společně se prosadí. Film je svým zasazením do prostředí dostihového sportu s odstupem více než dvaceti let zajímavým dokumentem, v němž se mihne řada tváří tehdy známých chovatelů, trenérů i žokejů.
50. MFF Zlín
Ve filmové tvorbě pro děti několika posledních let se hodně diskutuje o vhodnosti určení některých děl dětským diváckým kategoriím. Na jedné straně, i když s četnými potížemi způsobovanými strnulou schvalovací procedurou, se chvályhodně začaly objevovat filmy problémové – připomeňme alespoň
Olmerův Skleněný dům,
Flídrovo zamyšlení
Všichni mají talent,
Matulovo Bloudění orientačního běžce; naproti tomu byly dětem zcela neuváženě určeny také filmy, které jednoznačně přesahují možnost vnímat filozofickou i artistní stránku tvůrčího výboje (
Troškův Poklad hraběte Chamaré) nebo jsou svou myšlenkovou podstatou vzdáleny schopnostem dítěte postihnout kupř. výjimečnost dobové atmosféry vykreslené nikoli jako konflikt dobra a zla, nýbrž zla vyvolávajícího jenom další zlo bez potřebné katarze (
Moskalykova Kukačka v temném lese). Zcela mimo diskusi pak přežívají idylické a realitě vzdálené příběhy akcentující dětský svět falešně jako svéprávnou societu…
Na příkladu nového filmu gottwaldovského studia OUTSIDER režiséra
Zdenka Sirového, který se po dvanácti letech vrátil k samostatné tvůrčí práci (připomeňme z jeho filmografie úspěšné tituly
Chlapec a srna nebo
Kaňon samé zlato) můžeme konkrétně doložit, jak potřebná témata se dnes filmoví tvůrci pokoušejí ventilovat.
Outsider je svým zrodem především handicapován televizním seriálem
Třetí patro, jež jednu z problémových linií, život učňů v internátu, zobrazilo na větší, kritičtější a úplnější ploše. V době práce na scénáři Outsidera byla
Jiřímu Křižanovi překážkou značná tabuizace odvrácené strany výchovného procesu, a ve výsledku zůstalo tedy spíše u náznaku, lehkého načrtnutí konfliktů, jak je přináší mazáctví i necitlivý postup vychovatele, kterému terorizování mladších ročníků přináší úlevu v práci při nedostatku vlastních pedagogických schopností. Protože však internátní epizody jsou pro podstatu filmu
Zdenka Sirového druhotným prostředím i podružnou dějovou linií, je soubor náznaků a nedopovězení pro celek dostatečný.
Ústředním problémem Outsidera je velmi aktuální pohled na rozpor mezi ideálem a realitou životního zrání. Stručně lze příběh anotovat jako společenský konflikt chlapce s mimořádnými předpoklady pro konkrétní povolání, jemuž trestní prohřešek otce znemožní sen uskutečnit. To nové z tvůrčího hlediska je možné shrnout v účtování se společenskou konvencí, umožňující, aby dítě trpělo za hříchy otců, a to nejenom z hledisek celospolečenských zájmů, ale především mezilidských vztahů, v postižení bezprostředních reakcí mnohdy ne zcela socialistickou etiku respektujícího prostředí.
Scenárista s režisérem si vytvořili dostatek prostoru pro atakování emocionality dětského diváka. Matčino účtování se zbabraným životem (otráví otcovy holuby, příčinu vlastního i synova neštěstí, dopouštějíc se ale dalšího poranění synovy citlivé duše) a utracení kobylí matky paralelního outsidera ze světa zvířat – Jožkova svěřence připravovaného mimo zájem vedení hřebčína na vlastní závod o život – to jsou sekvence na samé hranici citového vydírání, ale nesklouznou do něho. Přinesou sice docela určitě do očí dětí nejednu slzičku, jsou však přípravou nezbytné a zadostiučeníhodné katarze, ve kterou ústí příběh obou outsiderů. Jožkův hřebec vyhraje derby a malého hrdinu opouštějí tvůrci v okamžiku, kdy se znovu rýsuje možnost naplnění touhy stát se žokejem. To jediné se patrně realitě vzdaluje, ale jakékoli jiné rozuzlení bylo by pro děti neúnosné.
Šťastnou ruku měli autoři při výběru představitele Jožky, jímž je
Robert Panc, učeň chuchelského žokejského učiliště, o němž „koňáci“ napajedelského hřebčína, kde gottwaldovští tvůrci rozbili loni stan filmového štábu, tvrdí, že jak ten je srostlý s koněm, to už dlouho neviděli. Ve filmové roli Panc dobře zvládl jednotlivé polohy nelehké postavy. Dobrým spoluhráčem mu byl vítěz Čs. derby
Vladimír Fedorowicz v roli žokeje a Jožkova staršího kamaráda Toníka Machuty. Třetím spoluhráčem je
Milan Sandhaus jako starý Vít, moudrý člověk vládnoucí schopností napravovat křivdu i zášť (ne však v obvyklé poloze klišovitých stařečků nahrazujících rodičovské citové vakuum). Roli psychologicky neschopného vychovatele jako ústředního Jožkova protihráče obdařil možná i poněkud zbytečnými karikujícími prvky
Jiří Schmitzer. Základní deformace postavy je však obsažena již ve scénáři, v němž je ironizován právě fakt, že vychovatel je dálkovým studentem psychologie.
Bylo-li už slovo věnováno realizačnímu týmu, potom o hudbě
Ondřeje Soukupa utraťme označení standardní doprovodná, práce kameramana
Jiřího Kolína sklouzla jenom v náznacích k oblibě zpomalených záběrů koňských stád, aniž bychom pocítili smysluplnost takových klišé. Příběh sám je přece strhující a jeho poetika je jiného druhu.
Na Outsiderovi gottwaldovského studia z dramaturgické dílny
Jaroslava Petříka a
Jana Gogoly budou malí i velcí diváci oceňovat především citlivost tvůrců k míře citového napětí. Pocit vyřazenosti ze společnosti je postupně oslabován smysluplnou prací, vánoční vzpomínka na otce je zároveň velkou důvěrou v jeho napravení. I zmíněná vypjatá scéna utracení kobyly je zmírněna osudovým posláním koně „do velkého stáda“. Celek sleduje nezanedbatelné hodnoty – cit, mravnost, pravdu. Zbývá jenom otázka, a tu si položme jaksi nad rámec určení díla – co kdyby outsider nevyhrál?
KŘÍŽ, Jiří P.
Co kdyby outsider nevyhrál? Scéna. 1987, roč. 12, č. 15 [27. červenec], s. 5.
Čtrnáctiletý Jožka Palát z českého filmu režiséra Zdeňka Sirového miluje koně a dostihy. Do jezdeckého učiliště v Chuchli ho však nepřijmou, proto musí po prázdninách nastoupit do střední zemědělské školy mechanizační. Počáteční nechuť poznamenává nejen jeho vztah k učitelům a vychovatelům, ale i ke školním mazákům. Šťastné chvíle prožívá pouze v hřebčíně při tréninku koně Palisandra handicapovaného vrozenou vadou. Jožka ví, že pokud Palisandr na svém prvním závodě neuspěje, půjde na jatka. Aby mohl s koněm trénovat, uteče z internátu, odhodlán udělat vše pro jeho vítězství.
Autor/Zdroj: /Popis
