Obžalovaný

Soudní drama s nebývale jitřivým a stále aktuálním vyzněním. Položilo na svou dobu kacířské otázky po odpovědnosti nejen osobní, ale i po mravnosti celého tehdejšího společenského systému, vynikající výkony profesionálů kombinuje s autenticitou neherců.

Dělnický ředitel stavby tepelné elektrárny Kudma (Vlado Múller) je obžalován z finančních podvodů. Dopustili se jich jeho podřízení, když zneužili okolností, do kterých Kudrnu v zájmu splnění plánu natlačil zástupce nadřízeného ministerstva. Soud sice v jeho případě vynese jen symbolický trest, on jej však k překvapení všech demonštratívne odmítne. Cítí se zrazen pokrytectvím systému, který něco jiného obecně hlásá a zcela jinak se v konkrétní situaci chová. Šokující konec, kterým český film poprvé obžaloval nikoli jedince, ale systém jako takový, vnesl do příběhu jeho scenárista Vladimír Valenta, který sám prožil první polovinu 50. let v komunistickém lágru. Postavou vězeňského lékaře (Josef Somr) zároveň naznačil,
že kromě „provinilců" stranických existují v zemi i političtí vězni, kteří na svou obhajobu nemohou ani pomyslet. Naproti tomu figury protřelého prokurátora (Miroslav Macháček) či plachého obhájce (Jiří Menzel) dokumentují širokou škálu dobových lidských postojů. Vysoká míra až reportážní autenticity a snaha ukázat člověka ve střetu s nároky, které na něj klade slepá víra, spojuje Obžalovaného s předchozím filmem Kadára (1918-1979) a Klose (1910-1993) Smrt si říká Engelchen (1963), jímž se k práci vrátili po pětileté distanci. Cesta k Obchodu na korze (1965) byla otevřena...
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

POZOR SPOILER

Jsme ve vězení, kde se zrovna odhlašují tři vězni. Jsou to Kudrna Josef, Potůček Richard a Zelenka Karel. Všichni tři jdou k soudu. Ten jim klade za vinu zneužití prémiového systému. Tím se obohatili. Kudrna je ředitel a vlastně prý za všechno může on. Na soud přichází také redaktorka Ekonomických rozhledů Dobešová. Potůček se přiznává a svých činů lituje. Ne tak ředitel Kudrna. Ten tvrdí, že byl pod tlakem. Prý podepisoval, podepisoval, a proto jej také udělali dělnickým ředitelem. Za peníze a jejich výplaty byl odpovědný inženýr Rudl. Byl určen Kudrnou, aby vypracoval odměny a platy a vše co s tím souvisí. Tedy i prémie, příplatky atd. Hodnotit je měl Potůček. Jenže údaje byly falšovány a peníze se vyplácely na základě falešných údajů. Teprve nyní se Kudrna dozví, že Rudl spáchal sebevraždu. Napoprvé není u soudu rozhodnuto. U dalšího stání vypovídá pan Rezek, který přiznává nadhodnocování. Dostával obyčejně peníze navíc. U soudu se začíná mluvit o hře v karty, což velmi baví publikum, které se směje jako při komedii. Kudrna na prokurátora křičí a hájí se tím, že prokurátor neví, co je to stavba. Jsou vyslýchání další a další svědci. Je dokonce obžalován další z nich, svědek Křivánek. Ten tvrdí, že brali všichni. Rozhodnutí soudu bude velmi zajímavé.

ceny (výběr): Trilobit 1963: scénář (Vladimír Valenta, J. Kadár, Elmar Klos), herecký výkon (Vlado Müller), MFF Karlovy Vary 1964: Velká cena Křišťálový glóbus, FF pracujících 1964: Velká cena, Cena Ústřední rady odborů

Snímek Obžalovaný se připravoval jako televizní inscenace, natáčená třemi kamerami, nakonec však vznikl film. Díky radikální změně předlohy - stejnojmenné novely novinářky Lenky Haškové, napsané podle skutečné události z roku 1955 o odsouzeném dělnickém řediteli elektrárny - na níž se rozhodujícím způsobem podílel spoluscenárista Vladimír Valenta, vznikl film s jasným politickým stanoviskem: systém je „nevěrný" dělníkům a „odvrhuje" ty, kvůli nimž údajně vznikl. Mnohé epizody upevňují klíčové stanovisko: komunistický systém koroduje, jeho dogmata, často jen propagandistická, nemají nic společného s realitou.
Kadár a Klos vystavěli Obžalovaného na jedné velké dramatické situaci - poctivého ředitele obvinili, že kradl. Vyprávění je maximálně koncentrované, všechny činy byly vykonány. Teď jde o jejich zhodnocení a posouzení. Postavy odehrávají poslední akt předcházejícího děje. Jedněm jde o právo a spravedlnost, druhým o čest, o zhodnocení minulých činů a o kus budoucího života.
Režisérský tandem obsadil do hlavní role Vlada Müllera, bez jehož vystižení pudového vzteku zrazeného člověka, ale i pokory toho, kdo se teď za všechno „stydí" a teď „prohlédl", by film ztratil univerzálnost. K objevům patří i chlapecky směšný a ošklivý Jiří Menzel, který se velmi dobře cítí v roli outsidera. Stejně dobrým rozhodnutím bylo obsazení neherce a soudce Jaroslava Blažka do role předsedy senátu, kterou zastával i v reálném životě. Díky němu mělo soudní projednávání všechny rysy autentického procesu. Všichni herci museli na jeho poznámky a připomínky bezprostředně reagovat a tyto improvizace dojem věrohodnosti díla ještě posílily.
Václav Macek, 36.LFŠ 2010

Soudní drama: Dělnický ředitel je jako spoluzodpovědný za podvody svých spolupracovníků postaven před soud. Vědom si své odpovědnosti odmítne nízký trest... Dobovou moralitu realizovali autoři na nadprůměrné umělecké úrovni. Filmový debut J. Somra ve výrazné epizodní roli.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu