Obrazy starého sveta

Stíny zapomenutých předků
Jakkoli film a fotografie   díky své reprodukční   technologii ztratily   rituální funkci, která byla   umění odjakživa vlastní,   nemohu se v případě   "Obrazů starého   světa" ubránit touze po   krátkému prožitku jejího   (nemožného)   znovunalezení... Sled   statických fotografií a   záběrů s asynchronním   zvukem navozuje žalostný   pocit ztraceného a nostalgii   po mrtvé civilizaci, která   se však v těchto chvílích   zdá být na dotek. Kamera   zkoumá v detailech texturu   vrásčitých tváří a   uchovává je v obrazech, z   nichž čiší jedinečnost   daného prostoru a času. Na   rozdíl od Plickova filmu   "Zem spieva", který   mapuje a oslavuje zbytky   tradičního života a   lidových tradic starých   Slováků, uplatňuje Hanák   mnohem skeptičtější   hledisko. Ukazuje totiž   trosky tohoto způsobu   života, který s definitivní   platností zaniká spolu s v   díle zdůrazňovanou smrtí   všech autentických   protagonistů. Filmu s cenným   dokumentárním svědectvím   konečně nechybí ani   poetická krása většiny   výtvarně komponovaných   obrazů.