Obludárium

Příběh mladistvého středoškoláka Billyho   Blooma nově navštěvujícího jistou velice   ultrakonzervativní školu, který je ve svém   vnitřku poněkud jiný. A co víc, nijak   zvlášť to neskrývá a naopak to velice   výrazně dává najevo. A jsme u jádra   problému. Máme tu filmový příběh o   nenávisti, opovrhování a šikany někoho, kdo   prostě nějak vypadá jinak. Tvůrci záměrně   nechávají diváka v nevědomosti o co se   vlastně přesně jedná i když to dává tušit   a velice hravě si s tím pohrávají. Jedná se o   gaye? Transsexuála? Nebo co Billy je? Dějově   samozřejmě není vynechána ani situace v   rodině, ale střední škola a přístup   spolužáků, coby zástupce veřejnosti, je   přeci jen přednější. Film je tedy zaměřen   na mladé lidi a to jako celek. Vyprávění je o   identitě a není nic příkladnějšího, než   mladík hledající svou individualitu. Cesta je   hodně trnitá, ale Billy s nevzdává. Vrcholem   všeho se stává kandidatura na královnu krásy   ve snaze všem otevřít oči a scéna se   skutečně srdcervoucím projevem Billyho snad   silnější motiv k zamyšlení přinést už   nemohl. Hlasování dopadne jak dopadne a je   vidět, že se tvůrci o nic nesnažili. Žádná   přetvářka, nadhled, či pohádka. Ne. Je to   přesně životní osud, jaký skutečně je. A to   se ukazuje i na přístupu diváků k tomuto   filmu. Hodnocení a komentáře obyčejných   diváků je zcela stejné, jako dějově názor a   hlasování středoškoláků ve volbě královny   krásy. Ctižádostivý příběh je podpořen   velice trefným soundtrackem a designem kostýmů   pro postavu Billyho, které vizuálně skutečně   vynikají. Pro Alexe Lawthera nebyla role Billyho   prvotinou. Takovou postavu si už zahrál v roce   2015 ve snímku ´Odjezd´. A že je   neuvěřitelný i zde, nemůže být sporu.   Příběh sice přináší myšlenku, ale   divákům žádné moralizování nevnucuje. Je   zcela na každém, jak se k něčemu takovému   postaví. Jen tu je ukázána druhá stránka   barikády, což se povedlo. Všichni máme   nějaké své pocity, všichni jsme ve své   podstatě blázni. Ale šikanuje nás za to   někdo?

Přiznávám, že vůči teen romantickým   komediím mám předsudky. Obludárium mě ale   donutilo je na čas hodit za hlavu a nechat se   beze studu unášet trochu otřepaným rytmem   (žel někdy až karikované) americké střední.   Ba co víc, dokonce se i dojmout při   závěrečném moralizujícím a patosem   překypujícím proslovu hlavního hrdin(k)y.   Mnohovrstevnatý, vizuálně velmi hravý a vtipem   oplývající příběh o (ne)konformitě,   (ne)toleranci a touze po přijetí. Nečekejte   však žádnou hlubokými emocemi prodchnutou   lahůdku pro filmové kritiky.