Nedělňátka

Nejosobnější filmy, reflektující jeho dospívání a vztah k rodičům, natočil Ingmar Bergman v závěrečné etapě své úctyhodné filmové kariéry. Ve stejné době napsal kromě vlastního životopisu také trojici autobiografických scénářů, které zfilmovali jiní režiséři. Osud Bergmanových rodičů až do Ingmarova narození rekapituluje drama S nejlepšími úmysly (Den goda viljan, r. Bille August, 1992), nevěru Bergmanovy matky rozkrývají Soukromé zpovědi (Enskilda samtal, r. Liv Ullmannová, 1996) a komplikovaný vztah osmiletého chlapce k jeho rodičům, zejména k autoritativnímu otci, zachycují Nedělňátka, celovečerní režijní debut Bergmanova syna Daniela.

Bergmanovým filmovým alter egem se tu stal malý Pu, trávící se svou rodinou léto roku 1926 na švédském venkově. Bukolickou idylu prosluněných dnů narušuje napětí mezi otcem a matkou, v jehož důsledku Pu ztrácí dosavadní pocit bezpečí a jistoty. Významnou část filmu zabírá výlet otce a syna do nedalekého města, který nabízí možnost lepšího vzájemného poznání. Vzpomínky na období pomíjející dětské bezstarostnosti jsou prokládány scénami, v nichž dospělý Pu od umírajícího otce i po padesáti letech vyžaduje totéž – ujištění, že jej má skutečně rád.

Snímek s atmosférou čechovovského bezčasí je strukturovaný jako epizodická série vzpomínek a představ podnícených živou imaginací hlavního hrdiny. Třebaže rozvíjí mnohá závažná bergmanovská témata (narušené vztahy, touha po odpuštění, konflikt mezi křesťanskou morálkou a sexualitou), dívá se na ně z odlehčenějšího pohledu chlapce, který do tajů světa dospělých teprve s otevřenou pusou a fascinovaným pohledem proniká. Pu se nachází v pozici vnějšího pozorovatele, jež předjímá jeho kariéru filmového režiséra, který rovněž nahlíží do cizích životů. S emocionálně náročnou rolí si i bez předchozích filmových zkušeností přesvědčivě poradil ani ne desetiletý Henrik Linnros.

Martin Šrajer
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Ingmar Bergman se musel již před lety vzdát vzhledem ke svému zdravotnímu stavu filmové režie. Podle jeho scénářů, vracejících se do rodinné minulosti, však vznikly v roce 1992 dva filmy. Dánský režisér Bille August natočil Nejlepší úmysly (Den goda viljan), líčící život Bergmanových rodičů v letech 1908 - 1918 a končící narozením Ingmara. Bergmanův syn Daniel (*7.9.1962) ve svém celovečerním debutu Nedělňátka zpracovává otcovu vzpomínku z dětství, z doby, kdy bylo Ingmarovi (ve filmu mu říkají Pu) osm let. V kratičké epizodě z víkendu na letním bytě v Dufnäsu (zachycené i na několika stránkách v autobiografii Laterna Magica) se objevují tradiční bergmanovské motivy spletitých rodinných vztahů, plných nenávisti i nevyřčené lásky. Ty jsou nahlíženy očima malého chlapce a jsou konfrontovány v několika prostřizích setkáním padesátiletého režiséra s jeho starým nemocným otcem v roce 1968. Do jednoduchého děje je zasazena hrůzostrašná historka o hodináři-sebevrahovi, natočená černobíle ve stylu klasické švédské kinematografie. - Daniel Bergman, jistě ve shodě s otcem, pojednal film jako nostalgické pastorále s důrazem na čechovovskou atmosféru venkovského sídla uprostřed nádherné švédské přírody, s jemným humorem a s pochopením pro lidské slabosti. - na 16. MFF v Montrealu získal kameraman Tony Forsberg Cenu za umělecký přínos.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled