Mrak

Čtvrtý celovečerní film režiséra Gregora Schnitzlera (nar. 1964) je přepisem úspěšné stejnojmenné knihy rodačky z Mladkova Gudrun Pausewangové, která vyšla česky s podtitulem Teď už nemůžeme říci, že jsme o tom nevěděli, mj. s podporou Jihočeských matek a Greenpeace. Příběh první lásky šestnáctileté Hannah a osmnáctiletého Elmara je jen jednou rovinou ve vcelku realistické „zprávě“ o tom, co se stane po havárii atomové elektrárny. – Klidný letní den naruší zvuk sirén. Lidé v panice opouštějí města a městečka a snaží se ujet hrozícímu radioaktivnímu mraku. Hannah přijde o bratra i o matku a sama dostane nemoc z ozáření, podobně jako Elmar. Dvojice se však shledá a je šťastná, i když ví, že její život je provázen blížící se smrtí. – Věcně natočený snímek nechce zbytečně děsit a vyhýbá se naturalistickým scénám. Je určen vrstevníkům protagonistů a v jednoduchém ději přináší „dobře zabalené“ didaktické poselství. Varuje před tím, jak snadno se může zvrtnout život blahobytné společnosti.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2007/5

Havárie v atomové elektrárně nedaleko Frankfurtu vyvolá v místních obyvatelích paniku. Nad elektrárnou se utvoří obrovský radioaktivní mrak, který se řítí na město Schlitz. Všichni obyvatelé bezprostředního okolí elektrárny jsou okamžitě ozářeni a 38,000 lidí během krátké doby umírá. Ti šťastní, kteří bydlí trochu dále, se snaží před radioaktivitou uniknout. Mezi jinými se o útěk pokouší i šestnáctiletá Hannah a její přítel Elmar. Elmarovi se podaří uniknout v poslední chvíli, ale Hannah se zdrží a je kontaminována. Jejich hluboká láska je však i nadále drží pohromadě: Almar umístí Hannah do sanatoria, líbají se, objímají, milují…Almar brzy zjišťuje, že je taky kontaminován. Ačkoliv se jejich situace zdá být beznadějná, jejich láska jim pomáhá překonat všechna úskalí. Možná, že nebudou žít navždy, ale budou bojovat za každý kousíček naděje a štěstí - a nakonec zjistí, že krátký život naplněný opravdovou láskou, může znamenat hodně…