Mamma Roma

Tohle je jeden z   nejsmutnějších filmů,   jaké jsem kdy viděl.Je   doslova prodchnut   emocionalitou, láskou matky k   synovi, její urputnou snahou   vysvobodit se z pout svého   nízkého sociálního statusu   a připravit svému synovi   lepší, panský život.Snaha   je marná, předem odsouzená   ke zmaru. Prostitutka Mamma   Roma z římského   předměstí vlastně   připomíná Oidipa,   titulního hrdinu Pasoliniho   pozdějšího filmu Oidipus   král. V obou případech jde   o silné osobnosti a oba jsou   bezmocní před svým osudem.   Oidipovi určila krutý osud   věštba, tedy Bohové,   prostitutce její sociální   původ, jenž je   nezrušitelný,   nepřekonatelný, nesmytelný   jako osud daný neodvolatelnou   věštbou. Herecký výkon   Anny Magnaniové je skvělý,   ale právě proto je v   ohromném kontrastu s   neprodesionálními topornými   výkony neherců, jichž   Pasolini obsadil do filmu   celou řadu. Vlastně   většinu postav filmu   vytvořili neherci. Pasolini   stejně jako mnozí jiní   italští filmaři té doby na   nich ocenoval jejich   autenticitu, aabsenci   stylizovanosti, která je   typická pro každé   profesionální herectví, ale   pro tu dobu ovlivněnou   ještě divadelní machou a   možná ještě i pozůstatky   ery němého filmu byla   ještě typičtější. Jenže   ve filmu Mamma Roma dochází   ke střetnutí této ,sirové   autenticity zaplacené   toporností a bezradností s   dokonalým herectvím Anny   Magnaniové, která se svým   výkonem nad armádou neherců   tyčí jako Kristus nad   ubohými chudinskými favelami   Rio de Janeira a filmu to   ubližuje jakožto celku.   Díky její genialitěvyniká   bezradnost ostatních.