Mamma Roma

Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaké   jsem kdy viděl.Je doslova prodchnut   emocionalitou, láskou matky k synovi, její   urputnou snahou vysvobodit se z pout svého   nízkého sociálního statusu a připravit svému   synovi lepší, panský život.Snaha je marná,   předem odsouzená ke zmaru. Prostitutka Mamma   Roma z římského předměstí vlastně   připomíná Oidipa, titulního hrdinu Pasoliniho   pozdějšího filmu Oidipus král. V obou   případech jde o silné osobnosti a oba jsou   bezmocní před svým osudem. Oidipovi určila   krutý osud věštba, tedy Bohové, prostitutce   její sociální původ, jenž je nezrušitelný,   nepřekonatelný, nesmytelný jako osud daný   neodvolatelnou věštbou. Herecký výkon Anny   Magnaniové je skvělý, ale právě proto je v   ohromném kontrastu s neprodesionálními   topornými výkony neherců, jichž Pasolini   obsadil do filmu celou řadu. Vlastně většinu   postav filmu vytvořili neherci. Pasolini stejně   jako mnozí jiní italští filmaři té doby na   nich ocenoval jejich autenticitu, aabsenci   stylizovanosti, která je typická pro každé   profesionální herectví, ale pro tu dobu   ovlivněnou ještě divadelní machou a možná   ještě i pozůstatky ery němého filmu byla   ještě typičtější. Jenže ve filmu Mamma Roma   dochází ke střetnutí této ,sirové   autenticity zaplacené toporností a bezradností   s dokonalým herectvím Anny Magnaniové, která   se svým výkonem nad armádou neherců tyčí   jako Kristus nad ubohými chudinskými favelami   Rio de Janeira a filmu to ubližuje jakožto   celku. Díky její genialitěvyniká bezradnost   ostatních.