Malý partyzán

Náš Jenda musí projít
Výchovný film z padesátých let. Válka tehdy   ještě byla v živé paměti a bylo nutné   vyzdvihovat podíl těch, kteří proti okupantům   bojovali. Vznikl tak i tento dětský film.   Možná nevěrohodný příběh, ale na svoji dobu   výchovně nutný.

To by nebylo, aby ve 2. světové válce nebyli   dětští udatní hrdinové. V tomto příběhu se   jmenuje Jenda a není sám. Jde o zbraně určené   na frontu vyrobené v malém městečku, jejichž   dodání chtějí zabránit partyzáni. A pozor,   protože film vznikl počátkem 50. let, není od   věci, že jim pomáhají příslušníci   ilegálního hnutí z řad dělníků a obyvatel   města. Jenda se v lese náhodně stane svědkem   zastřelení partyzánské spojky a tak se toho   chopí sám. A dobrodružství zakončené   válečnou scénou může začít. Film je   určený dětským divákům, takže je v mnoha   ohledech umravněn. Ani ta politická agitka tu   není tak markantní. Vlastně se jedná o ryze   dětský dobrodružný příběh z války a nic   jiného. Dnes už víme, že jich vzniklo daleko   více, které mají jedno společné. I děti   bojovali s vervou sobě vlastní za svobodu své   vlasti jak jen mohli, kteří ve své době byli   prostě vzorem. S realitou to samozřejmě nemá   nic společného, ale jako film to zase nebylo   natočeno nijak špatně. Jen vlivem doby vzniku   to má nechutnou hořkou příchuť. Přesto je   škoda, že se stal snímek pozapomenutým.

Dětský film o tom, jak musel třináctiletý   hrdina rychle dospět, když se ocitl sám se   dvěma mladšími sourozenci, otec neznámo kde a   matku viděl naposledy u výslechu na gestapu. Na   začátku příběhu si hlavní hrdina hrál s   dřevěným samopalem a na konci už držel v ruce   reálnou zbraň. Snímek plný neznámých herců,   dětí (výborný je mladší bratr hlavního   hrdiny) a na dětský film i vypjatých situací   (výslech matky gestapem, smrt Pepinky), pro mě   neznámý, solidně zpracovaný, s trochou   politiky v zádech - viz "Tati a žerou   bolševici malé děti?"