Malý krámek hrůz

Květinářství pana Mushnika nemá štěstí na zákazníky. Obchody jdou špatně až do okamžiku, kdy dá prodavač Seymour jedné rostlině několik kapek vlastní krve. Neví, že její zvláštní vlastnosti pocházejí z vesmíru. Kvvětinu pojmenuje Audrey II. Podle kolegyně, po které touží. Chtěl by s ní žít, ale Audrey chodí se sadistickým zubařem. Cestu ke štěstí by mohla otevřít zázračná rostlina. Pan Mushnik díky ní má neuvěřitelný obrat. Ukáže se však, že je nejenom masožravá, ale také nenasytná. Připraví sice Seymoura o protivníky, ale láká ji i Audrey.
Frank Oz natočil tento film podle úspěšného divadelního muzikálu, který byl inspirován stejnojmenným filmem režiséra Rogera Cormana.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Horor Rogera Cormana Malý krámek hrůz z roku 1960 posloužil Howardu Ashmanovi (libreto) a Alanu Menkenovi (hudba) k vytvoření muzikálu, uváděného úspěšně off=Broadway. Co před třiceti lety bylo solidním nápadem pro strašidelnou podívanou, se zde stalo lehce černohumorným Základem ztřeštěné zpěvohry, podle které natočil režisér Frank Oz v roce 1986 stejnojmenný film. - Ušlápnutý příručí Seymour z květinářství v černošské čtvrti si koupí u starého Číňana neznámou květinu, která má díky ozáření kosmickými paprsky podivuhodné vlastnosti. Náhodou zjistí, že Audrey II (jak·ji m1adík pojmenuje podle tajně milované spolupracovnice) nejlépe prospívá, živí-li se lidskou krví. Rychle rostoucí a dokonce mluvící rostlina se stane atrakcí dříve špatně prosperujícího krámku. Má však na svého majitele stále větší nároky, zatímco ten musí trpně přihlížet tomu, jak je lidská Audrey tyranizována svým milencem, sadistickým zubařem Orinem. Náhoda Seymourovi umožní poskytnout nenažrané květině konečně pořádnou potravu, ta však touží po slávě a veškeré jeho lásce, kterou však on chce sdílet s milovanou dívkou... - Vedle svižných písní, interpretovaných oblíbenými herci (Rick Moranis, Steve Martin), je hlavní atrakcí snímku loutka - mluvící, ba i zpívající lidožravá květina (ta se ovšem svými možnostmi s Adélou Jana Švankmajera nemůže rovnat). Televizní praxe režiséra Franka Oze (mimo jiné se podílel také na proslulé Muppet Show) však z filmu dělá jen o něco více než sled profesionálněodvedených, parodických estrádních čísel.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


Pan Muschnik (Vincent Gardenia) je to, čemu se po česku říká soukromník. Jako majiteli malého krámku s květinami se mu však příliš nevede. Obyvatelé čtvrti, v níž se jeho obchůdek nachází, nepatří zrovna mezi ty, kleří by to s květinovou výzdobou svých obydlí přeháněli a tak jdou obchody špatné a jeho dva zaměstnanci nemají moc práce. Zlatovlasá a nerozhodná prodavačka Audrey (Ellen Greenová) má vedle toho spoustu starostí se svým milencem - sadistickým zubařem Orinem (Steve Martin), a její velmi nesmělý kolega Seymour má starosti zase sám se sebou, neboť není jen nešikovný smolař, ale navíc tajně miluje Audrey. A tak vlastně všichni, kromě Orina, který je v zubařské ordinaci ve svém živlu, tráví dny tím, že se trápí a sní o zázraku. Status quo naruší jednoho dne Seymour, když koupí podivnou rostlinu. Podivnou nejen svou podobou, ale také faktem, že přes veškerou péči rychle chřadne. Seymour brzy zjistí, že jeho bylinka je poněkud masožravá a když ji nakrmí krví ze svého poraněného palce, viditelné pookřeje a dokonce povyroste. Zamilovaný prodavač ji pojmenuje Audrey 2 a postaví do výlohy. Brzy se zákazníci do obchůdku pana Muschnika jen hrnou. A Seymour je čím dál slavnější, i když za svou slávu platí doslova a do písmene vlastní krví. Audrey 2 roste a roste a ukazuje se, že je nejen masožravá, ale také nenasytná a zcela evidentně si začíná dělat zálusk na tučnější sousto...
Poprvé se příběh Seymoura a „jeho" masožravé „rostliny" objevil na filmovém plátně v roce 1960 a podepsán pod ním byl jeden z nejvýznamnějších režisérů a producentů klasických amerických „béček" Roger Corman.
Jeho film inspiroval nejprve Howarda Ashmana (libreto) a Alana Menkena (hudba) ke vzniku velmi úspěšného divadelního muzikálu uváděného off-Broadway a nakonec vznikla další filmová verze, jejíž realizaci vložil producent broadwayského muzikálu do rukou zkušeného Franka Oze (vlastním jménem Franko Oznowicze). A věru neprohloupil, když tak učinil. Výsledkem je výtečná parodie na celou řadu žánrů (v čele s horrorem, který tu naštěstí nebyl degradován do role pouhé rekvizity), vytvarovaná do podoby muzikálu. Každý kousíček filmu, každá postava i scéna si nepokrytě střílí z tradičních schémat a postupů, objevujících se v různých obdobích americké kinematografie. At' už je to vlna invazí z vesmíru, typických pro sci-fi snímky z 50. let, stylizace do let 60. s rockovou hudbou onoho desetiletí či milostné duety, které jako by vypadly z West Side Story.
Film je obsazen řadou špičkových komiků, a to i v epizodních rolích - např. postavu masochistického pacienta, přivádějícího svým nadšením sadistického Orina k zoufalství, si s chutí zahrál Bill Murray (Krotitelé duchů, Tootsie). Největší zásluhu na zdařilém výsledku má ale především sugestivní rostlina Audrey 2, svým vzhledem připomínající zubatou kapustu. Zpočátku jako malá kapustička roztomile špulí rtíky, stydlivě naklání hlavičku na stranu a - roste. Potom se kýve v rytmu rockových písniček, podupává do taktu kořeny a dokonce si občas zazpívá. Přitom však začíná ukazovat zoubky a stává se z ní svérázný chuligán v květináči. Nadává jak dlaždič, vřeští jako navztekaná italská matrona a pusa jí jede jako kvalifikovanému rapperovi (to vše hlasem Levi Stubbse). Ke svému nebohému živiteli Seymourovi nemá žádnou úctu a začíná být stále panovačnější a agresivnější. Jak se časem ukáže, rozhodla se ovládnout celou planetu. Její kreace na sebe strhává tolik pozornosti, že do značné míry odsouvá do stínu ostatní. Dokonce i takoví herci jako Steve Martin či Rick Moranis mají co dělat, aby s ní udrželi krok.
Avšak nejen herci a trikaři rozhýbávající Audrey 2 zajistili filmu úspěch. Svůj podíl má i režisér, kameraman, choreograf či výtvarníci, kteří společně a bez laciného výsměchu dokázali, že to, co se kdysi dávno snažilo probouzet na plátně děs a hrůzu, může dnes být zdrojem inteligentní zábavy
Pavel D. Kolář Cinema 1992/7/56

Autor/Zdroj: Kolář Pavel D./Cinema