Luk královny Dorotky

Netradiční, nevšední film, který nás upoutá - nechme se unášet časem a pojďme se podívat na tři příběhy...

Tři příběhy o životě, lásce a vášni, tři příběhy, které se staly v různém čase, na různých místech...

V prvním příběhu "Brusič nožů", který se odehrává v 17. století, se vyčerpaný tulák schovává před deštěm do stodoly, nachází zde dívku lehkých mravů, jež se živí nejstarším řemeslem. Přes počáteční vzájemnou nedůvěru se spolu spřátelí a putují spolu dál - dvě ztracené duše uprostřed necitelného světa tehdejší doby. Dojdou spolu do městečka, z něhož však brzy odcházejí. Spolu s nimi jde vstříc další cestě podvodný hráč karet...

Druhé povídka "Konec vše napraví" se odehrává v 19. století na maloměstě, tam se stárnoucí profesor snaží ochránit svoji mladou ženu před svody mladých "donchuánů" a lapičů ženských srdcí, kteří se podle jeho mínění ochomítají neustále okolo jeho půvabné ženy. Podaří se mu uchránit ji před svody a hrami lásky?

Třetí povídka "Dobrá míra" nás zavádí nejhlouběji proti toku času - do temného středověku. Neřestná krčmářka žije spolu se svou starou matkou v hospodě stojící o samotě za městem. Do hospody přichází mladý potulný cikán - ten jí hádá z ruky podivnou, děsivou věštbu - prý ji potká láska, prý se setká s mužem, který však zapříčiní i její zkázu a je to on, kdo je tím mužem - i on zahyne na popravišti! Po vyřknutí věštby se cikán s hrůzou v očich stáhne do kouta. Náhle se rozrazí dveře a vstoupí muž, jenž za sebou vleče kance. Jde z města, kde ho koupil a staví se ohřát v krčmě...

Ve všech třech příbězích hrají různé role stejní herci - není to však na škodu, neboť divák díky pestré paletě jejich hereckého umění ani nevnímá, že je již viděl v jiné ze tří povídek. Každý z příběhů nás upoutá trochu jinou atmosférou, všechny povídky spojuje hlas vypravěče a hudba, která dává příběhům další rozměr - hudba, jež dotváří film, jakoby k nám spolu s příběhem promlouvala a sdělovala nám, že lidská touha po štěstí je věčná...

S tvorbou režiséra Jana Schmidta se v cyklu Kino 60 setkáváme poprvé. V letech 1957-62 studoval režii na FAMU u profesora Otakara Vávry a absolvoval krátkou satirou Černobílá Sylva. Spolu s Pavlem Juráčkem se podílel na realizaci brilantního středometrážního kafkovského podobenství Postava k podpírání. V roce 1966 natočil svůj celovečerní hraný debut Konec srpna v hotelu Ozón - tuto fantastickou vizi světa po jaderné válce také na televizních obrazovkách brzy uvidíme. Po Vláčilově Markétě Lazarově a Menzelově Rozmarném létu se Schmidtův Luk královny Dorotky z roku 1970 stal další adaptací vančurovské literární předlohy, kterou přineslo jedno filmové desetiletí. Díky slávě výše zmíněných titulů bohužel notně pozapomenutou.

Barevný širokoúhlý film Luk královny Dorotky obsahuje tři povídky: Brusič nožů, Konec vše napraví, Dobrá míra. Společným jmenovatelem všech povídek, z nichž každá se odehrává v jiném ročním období, na jiném místě a v jiné společnosti, je láska ke krásnému pohlaví, úskok, jehož prostřednictvím se muži pokoušejí lásku získat, a v neposlední řadě představitelka hlavních hrdinek. Tou není nikdo jiný než hvězda českého filmu šedesátých let - Jana Brejchová.

Výrazným prvkem filmu je autorský komentář, namluvený Gustavem Opočenským. Tu kárá, tu radí, glosuje aktéry i jejich počínání a ironizuje - to vše s jemným humorem a typicky vančurovskou poetičností. Režisér Jan Schmidt, po léta stojící opodál slávy svých kolegů z řad tvůrců československé „nové vlny", prokázal tímto filmem své kvality. Luk královny Dorotky se na obrazovky dostává v předvečer padesátého výročí smrti Vladislava Vančury, spisovatele, jehož život i dílo zřejmě čeká na nové zhodnocení.