Laweczka

Piotr, který dováží vraky (teda auta) z   Německa, není při jednom z návratů už   vpuštěn domů. A jelikož na lavičce v   přístavu je spaní nepohodlné tak s pocitem   „jsem neodolatelný a každá se o mě   postará“ hledá nějakou u které se zabydlí.   A balí s takovým zápalem ( a s jednou úvodní   větou!!!!), že oslovuje opakovaně i stejné   ženy. A abych tak nějak citlivě shrnula své   pocity k tomuto dílku, ve kterém jsem nenašla   ani vtip ani romantiku, půjčím si z něj pouze   zásadní větu, která mi mluví z duše. ... „   Idž w cholere!“ 3* pouze za Štětín ( z   nostalgie) vždycky se mi tam moc líbilo.