Květ mého tajemství

Před lety to byl první film,   který jsem od Almodóvara   viděl a nijak zvlášť se   mě nedotknul. Teď jsem se na   něj podíval s větší   znalostí toho, co Almodóvar   obnáší a výsledek je o   dost lepší. Ne, že by to   byl v mistrově filmografii   zrovna zářivý klenot, ale   svojí působivost určitě   má. Tradiční směs dramatu   a grotesky je tu   uměřenější, dějové   zákruty nejsou tak   ztřeštěné, přesto ale   zaujmou a dokážou vtáhnout   diváka do osudu hlavní   hrdinky hledající sama v   sobě sílu a odhodlání   bojovat s bolestmi a   těžkostmi života, kterým   se doposud vyhýbala nebo je   jen trpně snášela. Pobaví   narážka na budoucí námět   filmu Volver.

Film mi připadal trošku   nudný a zdlouhavý a o   ničem. Je to asi určeno   spíš pro něžné pohlaví.   Ovšem je zde vynikající   úvodní scéna, která je   lepší než celý zbytek   filmu. Je to ten trénink na   sdělování špatných   zpráv. Tam jsem se fakt   bavil. To bylo hodně silné.

Lea se potřebuje zbavit bot,   závislosti na manželovi a   změnit vydavatele. Její   úspěšné růžové románky   ztmavly... „ Ti kdo kupují   naše příběhy chtějí   zapomenout na problémy,   chtějí snít o lepším   světě... jakkoliv   nepravdivém. Reality, ty má   každý dost u sebe doma“.   Prostě musí začít znovu.   Pro mě další, ale jinak   jeden z prvních filmů   Almodóvara o ženách, které   už něco prožily, něco   prošvihly, něco pochopily a   něco musí změnit, s   osvědčenou trojkou Rossy de   Palma, Chus Lampreave, Marisa   Paredes ... „ Jak   zvláštní bývá život.   Krutý, plný paradoxů,   překvapivý. A časem i   spravedlivý.“