Kundun - život dalajlamy

Životopisný historický film Martina Scorseseho o osudech duchovního a světského vůdce malého národa. Kundun (v českém přepisu správně kundün) je jiným pojmenováním pro dalajlámu a značí „Přítomnost“ (míněna je přítomnost Buddhy). Tibeťané věří, že jejich vůdce je Buddhovým převtělením. Děj snímku se odehrává v rozmezí let 1937-1959 a zachycuje nalezení 14. dalajlámy jako dvouletého chlapce v zapadlé vesničce, jeho uvedení do funkce v hlavním městě Tibetu Lhase, dále jeho dětství v paláci Potala či v Letním paláci a konečně historické události čtyřicátých a počátku padesátých let, zahrnující především okupaci země Číňany. Dalajláma (který je nositelem Nobelovy ceny za mír) celý projekt osobně podpořil a nedávno vyznamenal Martina Scorseseho (spolu s Richardem Gerem) řádem Světlo naděje. – Tvůrci přibližují vzdálenou zemi západnímu divákovi jakoby očima různě starého chlapce. Hudba Phila Glasse a některé sugestivně symbolické záběry připomínají dílo Godfreyho Reggia. Freska na téma východního nazírání na svět vyvolala svým politickým aspektem velkou nevoli v Číně a přiměla distributora filmu, společnost Walta Disneyho, k ústupkům při nasazování titulu. Ze zřejmých důvodů se nesmělo natáčet
v Tibetu: film byl tedy realizován v Maroku, v Britské Kolumbii a v Idahu. Martin Scorsese věnoval dílo památce své matky Catherine. Snímek získal Cenu kruhu newyorských filmových kritiků a Cenu americké Národní společnosti filmových kritiků za nejlepší kameru, Cenu Asociace losangeleských filmových kritiků za nejlepší hudbu a byl nominován na Oscary v kategoriích nejlepší kamera, výprava,
kostýmy a hudba.
Kino Aero 2004/1

Ocenění: Cena Kruhu newyorských filmových kritiků a Cena americké Národní společnosti filmových kritiků za kameru, Cena Asociace losangeleských filmových kritiků za hudbu, nominace na Oscara za kameru, výpravu, kostýmy a hudbu v dramatu
Renomovaný režisér Martin Scorsese vypráví ve filmu o osudech duchovního a světského vůdce malé, ale médii protežované země - Tibetu. Kundun je jiným pojmenováním pro dalajlámu. Tibeťané totiž věří, že jejich vůdce je Budhovým převtělením. Snímek se odehrává v rozmezí let 1937- 1959 a zachycuje nalezení 14. dalajlámy jako dvouletého chlapce v zapadlé vesničce, jeho uvedení do funkce v hlavním městě Lhase, okupaci země Číňany a dramatický útěk celého dvora do Indie. Velkolepá freska, podmalovaná hudbou slavného minimalisty Phila Glasse, je mimo jiné jiskřivou úvahou na téma východního nazírání na svět.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Brzy po snímku Sedm let v Tibetu přichází do našich kin další film, věnovaný této exotické zemi. Režisér Martin Scorsese vypráví ve snímku Kundun - život dalajlámyo osudech duchovního a světského vůdce malého národa, jenž v současné době působí v nuceném exilu. Kundun (v českém přepisu správněkundün) je jiným pojmenováním pro dalajlámu a znamená "Přítomnost" (míněna pro přítomnost Buddhy). Tiběťané věří, že jejich vůdce je Buddhovým převtělením. Snímek se odehrává v rozmezí let 1937-1959 a zachycuje nalezení 14. Dalajlámy jako dvouletého chlapce v zapadlé vesničce, jeho uvedení do funkce v hlavním městě Tibetu Lhase, dále jeho dětství v paláci Potala či v Letním paláci a konečně historické události čtyřicátých a počátku padesátých let, zahrnující především okupaci země Číňany a vrcholící dalajlamovým dramatickým útěkem do Indie.
Zkučená scenáristka Melissa Mathisonová vycházela nejen z životopisných knih o dalajlamovi, nýbrž i z dlouhých rozhovorů vedených s touto významnou světovou osobností. Dalajlama (který je nositelem Nobelovy ceny za mír) osobně podpořil celý projekt a v nedávné době vyznamenal Martina Scorseseho (spolu s Richardem Gerem) řádem Světlo naděje.
Tvůrci přibližují vzdálenou zemi západnímu divákovi jakoby očima různě starého chlapce. V poslední třetině filmu Scorsese proměňuje v podstatě realistické vyprávění v sugestivní vizi, zbudovanou s pomocí působivých symbolických obrazů. Vznikla tak freska na téma východního nazýrání na svět, ale i na téma politického útlaku a porobení mírumilovného národa. Právě politický aspekt díla vyvolal značnou nevoli v Číně a přiměl distributora filmu, společnost Walta Disneyho, k ústupkům při nasazování titulu. Ze zřejmých důvodů se nemohlo natáčet v Tibetu; snímek byl realizován v Maroku, v Britské Kolumbii a Idahu.
Martin Scorsese věnoval dílo památce své matky Catherine Scorseseové. Česká distributorka pak věnovala uvedení snímku Václavu Klausovi.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Martin Scorsese nedělá jen filmy o gangsterech. Devět let po kontroverzním "Posledním pokušení Ježíše Krista" natočil snímek o dětství a mládí jiné božské bytosti: o nositeli Nobelovy ceny míru, čtrnáctém dalajlamovi.


Tibet a Hollywood. Tajemná neznámá země na náhorní plošině pod Himálajem a filmařská mekka celého světa. Zvláštní spojení! A přece v nedávné době vznikly dva tituly, úzce spjaté s moderní historií tohoto uzavřeného území. Zatímco Jean-Jacques Annaud natočil cestopisný dobrodružný snímek Sedm let v Tibetu podle skutečných příběhů rakouského horolezce Heinricha Harrera (viz Cinema č. 2/98), jiný věhlasný režisér, Martin Scorsese, realizoval meditativní epos o dětství a mládí současného tibetského dalajlamy, Tändzina Gjamcchoa. Pojmenování pro nejvyššího tibetského církevního i státního představitele, dalajlama, je odvozeno z mongolštiny a znamená původně "oceán rozumnosti" respektive "velkého lamu", slovo kundun (v českém přepisu správně kundün) je intimnějším označením téže hodnosti a odpovídá výrazu "Přítomnost" (rozumí se "přítomnost Buddhy"). Podle lamaismu se totiž Buddha převtěluje právě do dalajlamy. Současný dalajlama je tak jeho čtrnáctou reinkarnací.

Po smrti třináctého dalajlamy v roce 1933 se vydali tibetští mnichové hledat jeho nové převtělení. Jeden z nich je objeví po čtyřech letech v čínské provincii Čching-chej blízko tibetských hranic. Je to svéhlavý dvouletý chlapec, žijící v početné chudé rodině. Malý kluk však podle mnicha projevuje nesporné příznaky, svědčící o jeho božskosti. Následují různé testy, potvrzující původní vnuknutí. Po rozloučení s rodinou se v té době již pětiletý chlapec ocitá v temném paláci Potala v Lhase. Obklopen sluhy, učenými mnichy a členy vlády vyrůstá v izolaci od okolního světa a je zasvěcován do tajů víry. Jen zřídkakdy se může uvolnit v zahradách letního sídla. Až mnohem později objeví v Potale místnost, kde jsou uloženy věci ze Západu po osvíceném předchůdci. Chlapce nejvíce zaujme dalekohled, s nímž pak často pozoruje všední život pod hradbami paláce. S civilizačními "vymoženostmi" (k nimž patří staré auto, rádio či promítací přístroj) se rozšiřuje dalajlamův obzor a narůstají jeho vědomosti o světě za hranicemi Tibetu. Ohromeně sleduje mladík filmový týdeník se zprávou o výbuchu atomové bomby v Hirošimě. V té chvíli možná začíná tušit, co čeká jeho vlastní zemi. Až dosud byl držen mimo politické záležitosti, teď se však dovídá o ambicích sousední Číny. Po ustavení komunistického režimu prohlásí Mao Ce-tung životní zájem lidové revoluce na sjednocení země, k níž musí patřit i Tibet. Následují historické události, jež zcela rozvrátí po staletí trvající teokracii a jež vedou v roce 1959 k nucené emigraci čtyřiadvacetiletého dalajlamy...

Martin Scorsese nechtěl natočit historickou fresku, ani úvod do tibetského buddhismu, tím méně politický film. Na rozdíl od některých svých kolegů a tisíců "Zápaďanů" nepodléhá vlně zájmu o orientální náboženství. Zato jej ovlivnilo osobní setkání s dalajlamou a obdiv k tomuto muži, neústupně a vytrvale sledujícímu jediný cíl, totiž službu zničené vlasti a jejím lidem. Zvolil úhel pohledu, odpovídající vjemům protagonisty. Toho představuje jako "normální" dítě, ovšem osudově předurčené k mimořádnému údělu. V úvodní sekvenci kamera sleduje dění ve venkovském stavení pohledem probouzejícího chlapečka. Podobný pohled se objevuje i v závěru snímku, kdy se dalajlama budí v horské stáji při dramatickém útěku do Indie. Tak, jak je zasvěcován malý hrdina, tak je zasvěcován i divák - do prostředí, do věrouky i do historických dějů. Zkušená scenáristka (a manželka Harrisona Forda) Melissa Mathisonová (mj. E.T. - Mimozemšťan, Černý hřebec) pracovala na předloze už od roku 1989 a konzultovala ji s dalajlamou, který filmařům poskytl i další důležité podněty, týkající se různých detailů z jeho života nebo dobových reálií. Ve štábu se při realizaci náročného úkolu sešly absolutní špičky oboru. Zatímco Annaud si pro svůj Tibet zvolil Argentinu, Scorsese odcestoval se spolupracovníky do Maroka (natáčel také v Britské Kolumbii a v Idahu). Annaud se zaštítil alespoň jednou filmovou hvězdou první velikosti, Bradem Pittem. Scorsese si vybral Tibeťany, žijící v různých zemích v exilu. Vesměs se jednalo o neherce nebo o členy exilové Tibetské školy divadelního umění (zaměřující se spíše na folklór). Někteří z hereckých představitelů pocházejí z dalajlamova okruhu. Snímek je bez nadsázky pojat jako gesamtkunstwerk, tedy komplexní umělecké dílo, v němž jsou jednotlivé složky ve vzácné rovnováze. Kameraman Roger Deakins zachycuje úchvatné plenéry s výraznými dominantami barevných skvrn a ostrého světla. Proti tomu staví do kontrastu temné uzavřené místnosti dalajlamova paláce s čadícími svíčkami a s odleskem zlatých soch. Autor výpravy a kostýmů Dante Ferretti těží z tibetských tradic zářivých barev, zejména rudé a žluté. Všudypřítomná hudba Philipa Glasse kombinuje etnické melodie, nástroje a hlasy se skladatelovým nezaměnitelným moderním minimalistickým stylem. Právě ona dodává dílu monumentálnost i napětí.

Je celkem charakteristické, že při letošním titanikovském třeštění, byly při různých výročních cenách výjimečné kvality Kundunu téměř opominuty. Stalo se také, co se stát muselo. Po obtížích s Posledním pokušením Ježíše Krista (1988) Martin Scorsese opět narazil. Čínské vládě se film nelíbil a Čína je přece jen zaslíbené území pro producenta a distributora filmu, společnost Walta Disneyho. Aféru musel žehlit sám bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger. Scorseseho snímek působí navzdory patrnému zaujetí tvůrců poněkud chladně, obsahuje však strhující sekvence a především má velký lidský náboj. V duchu sním však o filmu, který by z tohoto nosného tématu udělal třeba Andrej Tarkovskij...

Autor/Zdroj: Bartošek Luboš/Filmový přehled