Kousek nebe

POZOR SPOILER!

Luboš Příhoda je odsouzen na dvanáct let kriminálu, ke ztrátě majetku a šesti letům ztráty občanských práv. A tak nyní dřepí v komunistickém kriminále. Má s jiným vězněm Brunem kopat příkop, a to v blízkosti nebezpečného psa. Ten je stejně nebezpečný jako bachař Dráb, kterého zde napadne nejprve Luboš, a pak pes. Ten je jiným bachařem zastřelen. Oni ho totiž ti dva, Bruno a Luboš, krmili a pes si je oblíbil. Od tohoto okamžiku nastává Lubošovi peklo. Dráb jej surové zmlátí, až do bezvědomí. Jistě by rád v represích pokračoval, ale Luboš je „náhodou“ převeden jinam. O tuto náhodu se postarali kamarádi. Nyní tedy dělá pokrývače. Zde předvede odvážný kousek, když se spustí na laně k oknu, kde uvidí dívku, kterou již předtím v kriminále viděl. Je to Slovenka Dana. Dráb se náhodou vyskytne u popravy, a proto Lubošovi umožní ji vidět z okna. Když později Luboš šlápne na hřebík, ošetřující doktor si jej bere k sobě jako lapiducha. Zde se objevuje Dana, a tak na sebe mají opět pár sekund. Pak se vidí zase a následně Dana Lubošovi sděluje, že bude eskortována jinam. Také Luboš je eskortován, a to na Slovensko. Zde mají krátkou zastávku, kde naloží ženy, a pokračují společně, aby se ocitli ve vězení v Ilavě. Zde jedna Danina spolutrpící využije své známosti a zařídí to tak, aby spolu mohli Dana a Luboš strávit noc. A oni se tedy opět setkávají.

Příběh filmu Kousek nebe vypráví o lásce, přátelství a soudržnosti, která pomáhala důstojně přežít v nejtěžších dobách. Ve zdech komunistického kriminálu 50. let se odehrává příběh křehké lásky dvou mladých lidí. Přestože historické reálie by tomu mohly napovídat, není Kousek nebe polickým plakátem, ale v první řadě milostnou romancí, která ukazuje, že láska si najde cestu všude a i za těch nejdramatičtějších okolností. Prudká povaha a neodbytný pocit vzdoru vůči všemu, co se děje kolem nás, přivedly Luboše na lavici obžalovaných. Výrok soudu je jednoznačný a trest dlouhý a těžký. Luboš však ani ve vězení nedokáže zkrotit svou lásku k jazzu a věčně sálající plamínek rebelství, který v sobě nosí.
Není na světě místo, kde by se nemohla narodit láska. V kriminále potkává Luboš Danu. Není to skutečné setkání, jen spíše střet pohledů, drobounké jiskření, z nějž vzejde milostný cit. Ze solidarity a podpory spoluvězňů se pak zrodí malá vzpoura, která pomáhá naplnění lásky. Lásky, která vznikla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.

Ve vězeních padesátých let se odehrává příběh filmu Štěstí – příběh křehké lásky dvou mladých lidí. Pochmurná dekorace ještě umocňuje intenzitu rodícího se citu. Tento příběh vypráví také o smrti, přátelství a soudržnosti, která pomáhala tuto dobu důstojně přežít.

Druhý celovečerní film režiséra Petra Nikolaeva Kousek nebe vypráví o lásce, která se zrodila v nelehkých padesátých letech za zdmi vězení. Scenárista Jiří Stránský zde, podobně jako ve snímku Bumerang (1996, FP 1/97), čerpá z vlastní pohnuté minulosti politického vězně, tentokrát s cílem oslovit současné mladé a přiblížit jim bez obvyklé didaktičnosti komunistickou zvůli prostřednictvím milostného příběhu jejich vrstevníků. Zda ovšem tato takřka „idylická“ love story osloví dnešní pragmatickou generaci, je otázkou. – Když Luboš zahlédne ve vězení Danu, jejíž půvab a sladkou tvář dosud pobyt za mřížemi nepoznamenal, zamiluje se na první pohled. I pro mladou dívku je toto setkání na dálku osudové; díky němu snáze snáší osud vězenkyně a úmornou práci pradleny. To, že se nakonec mladý pár pomiluje za zdmi věznice, je souhrou šťastných náhod i upřímné pomoci spoluvězňů, kteří této zvláštní lásce přejí. Protagonisté podle Jiřího Stránského skutečně existovali a žijí spolu dodnes. Větší prostor dostává postava Luboše (v přesvědčivém podání debutujícího Jakuba Doubravy); mladík je bytostný optimista s ohromnou vůlí žít, přežít a potěšit i ve svrabu své bližní. To mu pomáhá v nejhorších chvílích v kriminálu, kdy si na něho zasedne schematicky pojatý, zakomplexovaný bachař Dráb. Ten by mladíka s gustem deptal, ale naštěstí jsou zde solidární spoluvězni, a ti vědí, jak kamarádovi zachránit kůži. Vykreslení různých lidských typů z Lubošova okolí i vystižení vězeňské atmosféry věnují tvůrci značnou pozornost. Ta je však v rámci idealizovaného románku pojednána poněkud uhlazeně. – Snímek Kousek nebe se vyznačuje nespornou kultivovaností, místy však jeho tempo vázne a dramatické zvraty jsou až moc utlumené. - Natáčelo se mj. v bývalé věznici v Mladé Boleslavi.

-kat-, Filmový přehled 2005/2

„Není na světě místo, kde by nás nemohla potkat láska.“ O lásce, přátelství a soudržnosti, která pomáhala důstojně přežít ve zdech komunistického kriminálu. Historické reálie by tomu mohly napovídat, Kousek nebe však není polickým plakátem, spíš milostnou romancí, která ukazuje, že láska si najde svou cestu všude a i za těch nejdramatičtějších okolností. Nikolaev k tomu říká: „Netočil jsem politický dokument, i když je poklonou politickým vězňům.“
Prudká povaha a neodbytný pocit vzdoru vůči všemu, co se děje kolem, přivedly Luboše (Jakub Doubrava) na lavici obžalovaných. Píší se padesátá léta, a tak je výrok soudu jednoznačný a trest dlouhý a těžký. Luboš však ani ve vězení nedokáže zkrotit svou lásku k jazzu a věčně sálající plamínek rebelství, který v sobě nosí. Ve vězení potkává Danu (Táňa Pauhofová). Není to skutečné setkání, spíše jen střet pohledů, drobounké jiskření, z nějž vzejde milostný cit. Ze solidarity a podpory spoluvězňů se pak zrodí malá vzpoura, která pomáhá naplnění lásky, která vznikla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.
S rozpočtem 20 milionů se podle scénáře Jiřího Stránského, jenž má kromě zkušenosti s psaním podobných témat i zkušenost politického vězně, natáčelo v mladoboleslavské nepoužívané věznici a jezuitské koleji v Kutné hoře.
kino AERO

Hlavními hrdiny tohoto příběhu jsou dva mladí lidé, Toník a Monika, žijící na okraji města, ve svérázné krajině, v níž se mezi paneláky, továrnami, teplovody a dálničními nadjezdy ještě nacházejí poslední kamenitá políčka a roztroušené zbytky divoké přírody. Toník žije, i přes otcův nesouhlas, s Tetou na statku, kam se nastěhoval hned po vojně a kde má malou autodílnu. Teta je sestra Toníkova otce, která se po smrti svých rodičů ujala hospodářství a za žádnou cenu by se ho, navzdory všem obtížím s tím spjatým, nevzdala. Teta je Toníkovi velkým vzorem a velkou oporou, kdysi ji umřely obě děti a její muž ji potom opustil, proto se teď k Toníkovi chová jako k vlastnímu.

Autor/Zdroj: /28.LFŠ