Kočár do Vídně

POZOR, SPOILER

Vesnické ženě zabili nacisté muže. Když jej oplakávala, přišli další dva a poručili, aby je odvezla na valníku se senem. Ono to vzala jako Boží pokyn k pomstě. Takže nyní se kodrcají po lese. Jeden z vojáků, Günther, je raněný a zrovna se chce dorazit. Jeho evidentně mladší společník Hans mu v tom zabrání.

Žena uzme raněnému pistoli a zahodí ji. Později učiní totéž s kompasem. Hned poté dojedou k záseku. On přemýšlí, co s tím a selka to v klidu objede. Pak jí cpe peníze a zlato, ale ona to nechce. Najednou slyší hluk a vidí kolonu nacistů. Také prchají stejným směrem, ona se totiž blíží fronta. Günther se probírá a je zjištěna ztráta pistole. A také kompasu.

Voják Hans začne selku ohrožovat zbraní a vystřelí do vzduchu, čímž ovšem poplaší koně. Nakonec ženu posílají pryč a odjíždějí. Ona běží za nimi, ale je na ni stříleno, tak se musí ukrývat mezi stromy. Je na ni opět stříleno, ale ona stále pokračuje v běhu kolem vozu s koňmi. Nakonec je však ztrácí z dohledu. Běhá po lese a nakonec najde „svého“ vojáka. Vidí jej kopat hrob. Günther to má zřejmě za sebou. Když pak mladý voják po práci usne, probudí jej žena se sekerou v ruce. On prosí o milost. A ona jej začne mlátit. Když pak leží zbitý na zemi, posílá jej žena pryč. Jemu se však zjevně nechce. Nakonec končí v objetí, ale to už jsou zde partyzáni...

Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže…

Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí.

Zdroj: ČT

Jednou z životních rolí Ivy Janžurové se stala hlavní hrdinka psychologického dramatu režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Zkušená dvojice autorů nabídla v roce 1966 tehdy pětadvacetileté herečce roli, která vyzdvihla její dramatické schopnosti v komorním rámci. Janžurová se v menší roli Bertýny Petrželové objevila už ve filmu Ať žije republika (1965), ve kterém se Procházka a Kachyňa rovněž vraceli do éry druhé světové války – respektive do období jejího konce. Oba snímky – spolu s následující Nocí nevěsty (1967) – v duchu skepticismu československé nové vlny radikálně pozměnily zobrazování nedávné československé historie. Nešlo přitom o pouhé překlopení dosavadní optiky (zlý Němec, hodný partyzán), ale o relativizaci, budovanou díky soustředění na jednotlivce a na jeho individuální prožívání „velkých“ dějinných událostí. Komorní charakter příběh podtrhuje sevřený vizuální koncept kameramana Josefa Illíka… V Kočáru do Vídně dva prchající rakouští dezertéři donutí mladou venkovanku Kristu, aby je svým povozem dopravila přes Znojmo za hranice. Žena svolí s vidinou pomsty: Němci jí den předtím pro výstrahu oběsili manžela a těžce raněný voják (Luděk Munzar) a jeho naivní, mladičký druh (Jaromír Hanzlík) mají zemřít její rukou. Situace se však rozvíjí zcela jinak, než žena naplánovala: navzdory prvotnímu odhodlání nedokáže přehlížet, že „viníci“ jsou především individualitami, obětmi okolností jako ona sama. Brutální tečkou za příběhem je jednání skupinky partyzánů… Nadčasový příběh, vyprávějící o redistribuci viny a odplaty v době vymknuté z kloubů, samozřejmě nadlouho skončil v normalizačním trezoru.

Zdroj: NFA

Komorní psychologické drama osvědčené autorské dvojice Kachyňa-Procházka je křehkou studií o přerodu strachu až do nenávisti. Na pomstu připravená Krista (jedna ze životních úloh Ivy Janžurové), kterou dva němečtí vojáci na sklonku války přinutí, aby je svým vozem dovezla k rakouské hranici den poté, co Němci oběsili jejího muže, nakonec nedokáže nepřítele zabít a zoufalou útěchu najde v objetí vyděšeného mladičkého vojáka (nesnesitelně dlouho živené napětí explodovalo do nečekaně lidského, milostného sblížení). Ráno je tak najdou partyzáni a - neznajíce složité peripetie - krutě s nimi zúčtují. Film kromě nevšedního tématu zaujme originální poetikou: napjatá, tiše hrozící atmosféra opuštěného lesa koresponduje s pocity protagonistů, mlčenlivost jako nemožnost dorozumění…
Kino AERO

Snímek Kočár do Vídně je komorní drama z posledních dnů druhé světové války. Koncepce příběhu je postavena na konfliktech Kristy a dvou německých vojáků uprostřed atmosféry opuštěného lesa, jehož napjatá, tichá, ale zároveň hrozící atmosféra koresponduje s pocity hlavních hrdinů. Vyhraněnost jednání postav zdůrazňuje jejich mlčenlivost, nemožnost dorozumění, ukrývaná nenávist a zloba, patrná v zámlkách, v detailech, v gestech a výrazech tváří. Emotivní sílu obrazům dala i kamera Josefa Mlíka a hudba Jana Nováka, z níž nejvýraznější jsou varhanní skladby, které interpretoval Milan Šlechta.

ZDROJ: Festival nad řekou

Venkovské ženě oběsili muže. Pro výstrahu. Ukradl pár pytlů cementu. Pohřbila mrtvého téže noci. Před kuropěním vešli do domu smutku dva vojáci, netušili, co se stalo, poručili vdově zapřáhnout vůz a jet s nimi. Ano, řekla si, je to nad slunce jasný pokyn boží. Modlila se, aby nezakolísala a měla sílu vyplnit spravedlnost...

Dramatický, ale velmi komorní příběh zbposledních dnů druhé světové války, všímající si důležité etické otázky práva na pomstu natočil v roce 1966 Karel Kachyňa podle námětu Jana Procházky. Roli venkovské vdovy Kristy, která místo zamýšlené pomsty v sobě probudí lásku, napsal Jan Procházka pro skvělou Ivu Janžurovou.