Klavírista

Realističnost
Na tomto filmu je udivující   ta pravá atmosféra ghetta.   Ne že bych ho zažila, ale   vim, že židé to neměli   lehké. Ted se do ghett   zavírají úplně jiní   příslušníci státu, ale to   nebudu rozebírat.
Je   to moc dojemný film o   klavíristovi, který se musel   starat sám o sebe, kdy   ztratil všechno. Práci,   rodinu a život. Myslel si,   že všichni Němci jsou   svině, ale narazil na   jiného, vysokého   důstojníka a ten mu pomohl   poté co slyšel jak úžasně   hraje na staré křídlo.
Moc dobře jsem si u toho   poplakala. Nedoporučuji   slabým povahám.

Není akční, jen kamera se   chová akčně. Spíše je to   drama, ale to nehraje roli   při mém hodnocení. Film se   mi líbil. Takové hledání   sama sebe.

... „Jeho prací je   zařídit věci tak, aby   klient mohl zařizovat ty   svoje“. Celou dobu jsem se   bála, že hlavní myšlenkou   dílka bude rozuzlení   tragické události v   dětství likvidátora Alexe,   bohužel jsem se dočkala.   Což z hodně průměrného   filmu, natočeného sice v   nádherné přírodě a ve   kterém navíc zní "La   Vie En Rose" od Edith   Piaf, rázem učinilo film   těsně nad propastí.