Kam čert nemůže

Zdravotní sestra: "Tenhle případ patří snad na psychiatrii..."
Dr. Faust: "Nejenom tenhle."
Sestra: "Prosím?... A co řekneme jeho ženě?"
Faust: "To, co říkáme obyčejně: že se vrátí; že zas bude chodit do hospody, na fotbal, sázet sportku... zkrátka že se plně zúčastní života."

"Víš jaké to je, když u zubaře dostaneš injekci. Sáhneš si na bradu a máš dojem, že není tvá. Tak takový pocit já mám všude. Všude! Jako kdybych dostal obrovskou zubařskou injekci."

"Myslíte, že můžou halucinaci prasnout kalhoty?"
"To nevím ale dám vám jinou chytačku. Máte občanskou legitimaci?"

"Tu výpravu vezmeš za mě. Jsou to děti tak vynechat zhýralou komornou Elišku a zdůraznit mnich Přibík - láska ke knize!"

Poslyš, Wagnere, už ses někdy topil? Představ si moře: spadneš do něho, topíš se a kolem tebe plavou hadry, slupky, melouny... houpají se a jsou ohromně spokojený. Ve vesmíru každý tři minuty zaniká jedno slunce, a lidi brečí, že mají rýmu, ukradnou v továrně kružítko a pak si ho ve vrátnici píchnou do břicha, lezou přes plot na fotbal a zlomí si páteř, a my jim nemůžeme pořádně pomoct ani od tý rýmy...

Faust:
"Člověk je klubko žlázových funkcí."

Faust:
"Nejprotivnější citový projev je soucit: buď je zbytečný, pak ponižuje; anebo je oprávněný, a pak obtěžuje."

Faust:
"Člověče, já nemůžu v poslední době vidět lidi."

Faust: "Představ si, Wagnere, že existuje počítací stroj, který si sám najde rychlejší postup, když mu dáš podruhé tentýž příklad. To je strašné: stroje dostávají paměť. A lidi, kteří je sestrojili, jednají podle stejných impulsů jako před deseti tisíci lety. A zrovna ten rozum, na kterém si naše století tak zakládá, používají tak půl hodiny denně. Zachraňujeme životy a pak trneme, co s nimi lidi provádějí. Nu, psychiatře, co můžeš dělat, když najdeš chybu v hlavě? - Středověkou felčařinu. Jak daleko jsi od zaříkávání ďábla?"
Marie: "Člověk je klubko žláz. Jenže někdy se zašmodrchá."
Strnad: "Byla na něm spáchána křivda: narodil se a byl odsouzen k tomuto nedokonalému životu."
Marie: "Nicméně se ho drží houževnatě."
Faust: "A jak to víš?"

- Víte to, že u nás připadá na dva lidi devět párů bot do roka?
- Ano. Osm na ženu a jeden na muže.