Kalamita

POZOR SPOILER!

Mladý Honza cestuje vlakem domů. V jídelním voze nedostane pivo, a tak mu je „přihraje“ mladá slečna. On chce dělat mašinfíru. Chce to zkusit jinak, protože opustil studium na vysoké škole. Jeho otec vede hospodu na nádraží. Nejprve poznává průvodčí Květu. Pak se omylem zavře v kumbále, kde vypadla klika u dveří. U lékaře má při vstupní prohlídce drobné potíže, ale zdárně to dopadne. Dívku s pivem z vlaku potkává u řezníka. Hledá ji pak v nemocnici, ale místo ní narazí na primářku. Onu dívku potkává později před nádražím. Ale rozejdou se, aniž se blíže poznali. Potkají se až později na večírku a skončí spolu sami na pokoji. Té dívce se říká Majka. Potkává i paní primářku, které pomůže s vozem a ona jej vezme sebou k jednomu pacientovi, kde spolu skončí v jedné posteli. Později Honza narazí na Majku i na lyžích, což je nezvyklé, neb ona je závodnice na sáňkách. Ta jej vezme ke svému otci do lesa. Zde ji sbalí „psycholog“ a odjíždí s ní autem. Nakonec se většina protagonistů sejde v jednom vlaku, který uvázne ve sněhu. A aby toho nebylo málo, spadne na něj další velké množství. Jak se s tím vypořádají?

Honza Dostál mění vysokoškolské studium za zaměstnání strojvedoucího. První zkušenosti jeho „dospělého" života však znamenají v doslovném i přeneseném smyslu kalamitu. Moralistně-ironický snímek se stal oživením normalizační filmové tvorby přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

Filmem Kalamita se Věra Chytilová dostala po deseti letech zpět k práci ve Filmovém studiu Barrandov. Dramaturgie jí tehdy nabídla scénář, jehož realizaci dlouhodobě odkládala a který Chytilová před natáčením sama přepsala. Snímek líčí nesnáze Honzy Dostála, který vzdal studium na vysoké škole, aby se podle rodinné tradice stal strojvedoucím. V pracovním prostředí se seznamuje s novými lidmi a zažívá s nimi řadu komických šarvátek. Název filmu neodkazuje pouze na vrcholnou scénu, kdy se většina postav ocitne v jediném kupé zavaleném sněhovou lavinou. Kalamita může přeneseně označovat také srážku nedospělého a naivního mladíka s životní realitou. Ačkoliv natáčení doprovázela řada potíží (Chytilová vzpomínala na snahy barrandovského vedení několikrát výrobu přerušit), vzniklo v dobovém kontextu pozoruhodné dílo. Pod vedením jiného režiséra by se Kalamita velmi snadno proměnila v tendenční snímek o hledání správného místa mládeže ve společnosti. Chytilová se však vyhnula jakýmkoli zjednodušujícím klišé a se specifickou ironií postavila hrdiny do situací, odhalujících jejich vady, vášně a morální postoje. Stylizaci filmu napomohly konečně také improvizační schopnosti herců - vedle Dagmar Bláhové zde s režisérkou poprvé spolupracoval Bolek Polívka
(lusk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Vynikající formu Věry Chytilové potvrzovaly během osmdesátých let stylizované snímky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) či Kopytem sem, kopytem tam (1988). Na počátku desetiletí ovšem ceněná autorka realizovala – v návaznosti na svá díla ze sedmdesátých let – i civilně laděnou komedii Kalamita. Stejně jako v případě ostatních děl Chytilové je i příběh mladého strojvůdce výsledkem kompromisů, jež si autorka vyvzdorovala na barrandovské dramaturgii. Ta jí přitom projekt sama nabídla, protože o látku nebyl kvůli náročné realizaci v zimních exteriérech zájem. Scénář Josefa Šilhavého režisérka přepsala, takže z „konsolidačního“ příběhu o vysokoškolákovi nacházejícím nový smysl života mezi nádražáky se stalo hořce zábavné podobenství o soudobém Československu. Vznik Kalamity proto neohrožovala jen nevypočitatelná příroda, ale i cenzurní zásahy a tlaky. Film přišel do kin bez reklamní kampaně, a přestože se na něj diváci jen hrnuli, bylo jeho promítání v Praze nakonec zakázáno. Chytilová, jejíž otec vlastnil nádražní restauraci, neinscenovala zasněženou idylku, ale autenticky působící dílo plné protirežimních, dvojsmyslných „hlášek“. Nejen hrdina Honza Dostál, ale i řada dalších postav se navíc nachází v „kalamitní“ životní situaci, kterou jako společný – celospolečenský – problém odhalí finální scéna ve sněhem zasypaném vlaku. Klíčový podíl na nervní, provokativně neučesané podobě díla mají kameraman Ivan Šlapeta a střihač Jiří Brožek. V hlavní roli Chytilová poskytla první velkou příležitost tehdy dvaatřicetiletému Bolku Polívkovi. Po jeho boku se coby bezskrupulózní Majka objevuje Polívkova kolegyně z Divadla na provázku, Dagmar Bláhová, jež excelovala už v režisérčině Hře o jablko (1976). Zájem Chytilové o herce zvyklé improvizovat v rámci působení na malých, mimopražských scénách (zde brněnský Provázek a původně liberecká Ypsilonka) potvrzuje i obsazení Jany Synkové, Jaroslavy Kretschmerové, Jana Schmida či Jiřího Pechy.

Zdroj: NFA

Česká filmová komédia, odohrávajúca sa počas snehovej kalamity na železnici. Študent Vysokej školy dopravnej Honza prichádza domov s pevným rozhodnutím zanechať štúdium a stať sa rušňovodičom. Od malička vyrastal v otcovej staničnej reštaurácii, na nástupištiach, v depe a tak sa teraz Honzov otec márne hnevá a vyčíta mu jeho nestálosť a prelietavosť. Honza sa s chuťou pripravuje na svoje nové povolanie v skupine starých mazákov a zároveň získava i prvé skúsenosti so ženami - s Majkou - reprezentantkou v pretekárskom sánkarstve, s mladou lekárkou, s ktorou strávi rozhodujúcu noc. Poznáva totiž, že láska je niečo iného než sympatia a odchádza radšej do nočnej fujavice. Aj predstavy o Majke mu nespĺňajú jeho ideály a požiadavky. Svoju prvú rušňovodičovskú príležitosť dostáva, keď vlak uviazne v hlbokom záveji. Ohromný kus snehového previsu zasype vlak až po strechu. V tejto kalamitnej situácii sa kryštalizujú charaktery ľudí. Egoizmus, nezáujem a apatia, ale i veľký kus odvahy, kolegiality a humoru sprevádzajú zložitú situáciu. Nakoniec sa cestujúci zásluhou Honzu a pracovníka horskej služby dostávajú na slobodu.

Zdroj: RTVS

Pokusy zvládnout běžné životní situace končí pro mladého strojvůdce obvykle katastrofálně. Když se dostaví skutečná životní pohroma, ví už co a jak... Umírněně rozhněvaná komedie s Bolkem P. v první velké filmové roli.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu