Kachní sezóna

Nuda v Ciudad de México.   Jedno dlouhé nedělní   odpoledne, kdy konečně   zůstanou Moko a Flama, dva   nerozluční kamarádi, sami   doma. Jejich původní   přestava o smysluplně   využitém čase (pití koly,   hraní videoher a pojídání   pizzy) se bohužel poněkud   zvrtne. Začne to neodbytnou   mladou sousedkou, která chce   mermomocí upéct v jejich   troubě koláč, pokračuje   přes opakované výpadky   proudu a skončí nečekaně   dlouhým pobytem rozvažeče   pizzy. A kluci se toho dne   dozví vše podstatné o   životě – o přátelství,   lásce, sexu, drogách,   osamělosti, snech a realitě.   Příběh, který by se mohl   odehrát na kterémkoli z   panelákových sídlišť   této planety a v tom je jeho   kouzlo, chingada :-)

What a power failure reveals.
Before going to the film I had   read quite a lot about what it   was going to be about.   Trailer, photos, reviews... So   I had some expectations. The   film fulfilled them   entirely.

First, I liked that the   gaudiness, present in quite a   few mainstream productions, is   missing. Just a plain story   with plain events that   sometimes reminded me of my   young years. - Like the mother   telling the boys to mind the   gas oven. Or the notion of   spending the whole afternoon   playing computer games. Or,   after all, the adolescent   friendship/love among good   friends: being a macho   outwards and hide tender   feelings and confusion   inside.

Normal   events take on a more   metaphorical meanings - the   true nature being uncovered   only in hints. Like in   everyday life.

I think the message of the   piece could be that one should   stop pretending, killing the   time uselessly and start being   authentic. But maybe I'm just   pathetic :)