Jizva

Papalášská kolona aut projíždí lesem,   rozhoduje se o umístění nové chemičky. V   kanceláři je potom územní plán už bez   problému schválen, možná i díky   zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale   vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo   situovat fabriku o pár kilometrů dál, kde je   krajina zdevastovaná a neobydlená, jenže ta   oblast už patří do jiného vojvodství (kraje).   Tady je kvůli rozsáhlé stavbě potřeba nejen   vykácet 200 let starý les, ale i provést   demolici desítek domků. Obyvatelé městečka   jsou nespokojeni, cítí se podvedeni. Výstavbu   kolosu má na starosti ředitel Bednarz, který se   úkolu s nadšením a socialistickými ideály   ujímá .. aby o obojí přišel. Film působí   chvílemi dojmem dokumentu, schůzuje se, staví   se, mává se z tribun a slavnostně se   přestřihávají pásky, ale především je tady   člověk, jednotlivec jeho nadšení,   rozčarování, zklamání. „ Cítíte se   vinný? – Ne. A to je to nejhorší. Jenom   hloupý“. „Jizva“ není průměrný nebo   nepovedený film, jak by se z mého hodnocení   mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám   stále k budovatelským filmům náležitý   odstup.