Jestliže je úterý, musíme být v Belgii

Tohle jsem viděl poprvé v   kině jako asi dvanáctiletý   kluk ale vůbec se mi to   nelíbilo. Když jsem to pak   viděl po předlouhých letech   znovu už jsem byl méně   kritický. Některé věci   člověku ve dvanácti prostě   nemůžou dojít. Tohle je   jakási komediální   road-movie z autobusu. Není   to žádná bomba u které by   smíchy tekly slzy ale   úsměvné to místy docela   je. Hodnotil bych to asi jako   solidní standard ale znovu   už bych to vidět nemusel.

Může být něco   zábavnějšího než   cestování Američanů po   státech Evropy autobusem?   Každá postava má svůj   specifický charakter a   každý stát má svoji   národní hrdost, tradice a   problémy. Ze snímku ční   romantismus 60. let, lehký a   zcela lidský humor   pomáhající si občas   sitcomem a groteskou, svěží   odpočinkovou náladu při   jeho sledování. Různé   humorné situace volně   vyplývající z daného   místa jsou velmi trefné.   Snímek se rozhodně nesnaží   pobavit za každou cenu a tak   nelze očekávat lecjakou   bujarou komedii. Výsadou   příběhu je, že se   jedinkrát nesvíjí v   křečích trapnosti a   neuráží. Herecká sestava z   mnohých tehdejších hvězd   už dnes asi málokomu něco   řekne a tak to mnohým   zůstane zcela bez   povšimnutí, což je škoda.   Dnes již to asi nevypadá,   ale tento snímek se řadí   mezi výbornou klasiku   humorného filmu o různých   lidech ocitnu-vší se díky   výletu na různých místech   Evropy konfrontující se s   místní mentalitou a   problémy.

"Jestliže je úterý, musíme být v Belgii"
Tuto větu jsem často   slýchala od svých rodičů,   když jsem byla malá. Měl to   být film k popukání. No,   ani bych neřekla. Letem   světem po Evropě. Pár   zajímavých filmových hvězd   v epizodních rolích. Pár   zajímavých lokalit. Príma   parta různorodých turistů,   kteří nakonec odjíždějí   jako výborní přátelé. Kdo   by tohle nechtěl prožít!