Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Fyzik a matematik, který přednáší a žije v německém Freiburgu, napsal pod pseudonymem hru pro svůj amatérský divadelní soubor. Hru nastudoval Andrej Krob se svým divadlem Na tahu a s velkým úspěchem ji uvedlo Divadlo v Dlouhé. Byla nominována na cenu Alfreda Radoka, stala se hitem oblastních divadel. Dočkala se i filmového zpracování.

Děj se odehrává na malé železniční stanici, kde se mísí příběhy místních nádražáků a mnoha svérázných postav. Jejich touhy i přání jsou určovány podvědomým očekáváním nejistých proměn i vztahem k vlastní minulosti. V groteskně krátkém čase jsou jejich osudy stvrzené smrtí i zmrtvýchvstáním, svatbou i zavržením. Tragikomické osudy postav v zapadlé železniční stanici jsou metaforickým obrazem ztráty genia loci i odrazem českého vztahu k opravdovosti konání, osobní zodpovědnosti i k potřebě lidské vzájemnosti.

Zdroj: ČT

Posunovač Franta Bláha se včera „sestřelil“ na své rozlučce se svobodou. Měl si brát drážní uklízečku Gábinu Kleinovou. Ve skutečnosti však zemřel Frantův bratr, dvojče, který na tom byl ekonomicky o hodně lépe než on. A neměl před svatbou. Franta neodolal pokušení a v náhlém popudu opilecké mysli si s ním vyměnil doklady. Začíná další den na středně velkém českém nádraží v létě roku 2004.
Přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie podle úspěšné divadelní hry René Levínského (nominace na cenu
A. Radoka – nejlepší současná inscenace), jejíž postavy řeší, nebo se spíš snaží řešit své malé „vzájemnosti“ na pozadí mizejícího genia loci místa, do kterého byli zasazeni.

POZOR SPOILER

Dva nádražáci jedou vlakem. Jeden je přednosta Antonín Jánský a druhý je výpravčí Petr Dvořák. Je tam i Antonínova dcera.

Oba muži pak mají směnu v dispečinku. S nimi je tu i mladá Gabča a občas sem vrazí posunovač Franta. Hlásí, že tu straší Evžen. To je kontrolor dopravy příjmením Deka. Předtím se probíralo, že jinému výpravčímu, Karlovi Altrichterovi utekla manželka, pokladní Drahuše.

Tři ženy chystají oslavu zásnub. Hlavní účastník, Franta Bláha se však nedostavil. Jel totiž pro své dvojče. Všichni, včetně jeho snoubenky, však soudí, že se někde ožral.

Plánuje se fotbal, je potřeba ještě jednoho chlapa. Z čundru se vrátil další výpravčí Aleš Podzimek. Mluví se o Frantovi a jeho pohřbu. Byl to Gábin snoubenec.

Ludva a Karel jsou posunovači. Karel věří v reinkarnaci a nechce se mu do hospody, kam ho Ludva posílá.

V kanceláři přednosty se řeší opět Evžen a vychází najevo, že s jeho nevlastní dcerou Esmeraldou Tóthovou chodí Aleš. Ten je s ní pak u vody, kde mu ona slíbí prozradit tajemství.

Chlapi v hospodě koukají na fotbal a pak vylezou na střechu vagonu.

Přichází nová zaměstnankyně, signalistka. Všichni jsou rádi a Aleš pak propálí kdo to je.

Ona jej také později oficiálně představí svému otci. Neví, že se znají.

Probíhá fotbalový zápas. Po něm Petr v hospodě vysvětluje Esmeraldě princip hubnutí dle Solženicina a jeho knihy „Souostroví Gulag“.

Další den přichází mrtvý Franta. Vysvětlí okolnosti své smrti i pohřbu, a také to, jak ho všichni viděli v rakvi. Málem dostává vyhazov z práce, a hned se pro něj chystá svatba s Gábinou. Ta mu zpočátku nadává, ale pak změkne.

Ke Karlovi se vrací jeho děvče Drahuše. Prý čeká dítě. Přednosta jim nabízí svou dovolenou, protože on s dcerou nemůže.

Franta má po svatbě a jako dárek dostává od hostinského totálně ožralého Evžena.

Petr je nalezen na WC a když je přinesen do hospody, umírá.

Evžen je odvezen taxíkem a chlapi se dívají na záznam fotbalového utkání. A poslouchají muziku.

Dohasíná sláva železničních krás, přesto však ještě někdo s věšákem, čepicí a plácačkou přežívá… Námětu se po několikerém divadelním nastudování chytli i filmaři a vznikla lehce absurdní a přiměřeně suchá tragikomedie o jednom letním odpoledni na středně velkém českém nádraží. Nádražáci řeší nebo se snaží řešit na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni, své malé "vzájemnosti". Jsou to obyčejní lidé, žádné filmové postavy. Hrají Jaroslav Dušek, Igor Chmela, Roman Slovák a kromě jiných i několik neherců.
Kino AERO 2006/1

Jednou větou

Tento film je:
a) z globálního hlediska o ztrátě, nebo přinejlepším o změně génia loci;
b) z národního hlediska o českém vztahu k opravdovosti konání a osobní zodpovědnosti za něj;
c) z osobního, niterného hlediska, o potřebě lidské vzájemnosti jako největší hodnotě, která stojí u kořenů každého génia loci.

„Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí“ je přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie o tom, jak to vypadalo na středně velkém českém nádraží v poslední srpnové dny roku 2004.