Jeho bratr

Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla..." Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas...