Já, mé druhé já a Irena

Od bratrů Farrellyů (Něco na té Mary je (1998)) přichází skandální komedie o dvou osobnostech ukrytých v jednom člověku. Seznamte se s Charliem Baileygatesem (Jim Carrey), který už sedmnáct let pracuje u policejní jednotky Rhode Islandu. Charlie je mírný, tvrdě pracující, vždy vstřícný, oddaný a milující otec tří synů. Bohužel trpí poruchou rozdvojené osobnosti a když mu náhodou dojdou léky... seznamte se s Hankem Baileygatesem (Jim Carrey), Charlieho hyperagresivním alter-egem. Hank mluví neustále sprostě, v jednom kuse nasává, nezřídka na někoho fyzicky zaútočí a miluje drsný sex. Charlie s Hankem nemají nic společného... s výjimkou Irene Waters (Renée Zellweger), krásné ženy na útěku, do níž se oba zamilují. Takže teď vede Hank/Charlie válku sám se sebou.

Zdroj: HBO Europe

Seznamte se s mou mališkostí. Jmenuji se Charlie. A jsem docela milej kluk. Tvrdě makám u policie už 17 let a jsem v pohodě. Už dávno jsem překousl, že mi manželka zahejbala s jedním černým, intelektuálním trpaslíkem. Taky mi došlo, proč mí synátoři, který nezřízeně miluju a jsou jediný, kdo mě bere vážně, jsou tak chytrý, ale také úplně černí. Mám rád klídek a to už musí být, abych na někoho vystartoval. Ale mý Alter ego mi to kazí. Mý druhý Já je hrozný. Chlastá, pere se a miluje divokej sex. A říká si Hank. A jestli ho chcete nasrat, stačí jen přidat plyn. Čeká na to. To jsem teda zvědavej, jak to s náma dopadne. Šíleně jsme se oba zakoukali do Ireny, co zakoukali, prostě láska jako trám. A Irena, po tý jde celá hajzlovská banda, v čele s jejím bejvalým zaměstnavatelem a milencem v jedný osobě a po všech jdou policajti. I po mně. Šílená honička začíná a já jsem si zapomněl v motorestu svý léky, který musím brát každých 6 hodin, jinak blbnu. Mám totiž pokročilý rozpad osobnosti provázený narcisistní schizofrenií. Teda, jak tohle dopadne?

Potrhlí bratři Farrellyovi, kteří přivedli na plátna hit "Něco na té Mary je" byli zase v akci! Neodolatelný humor, akce za akcí a ten, který to všechno stíhá k velké spokojenosti jak tvůrců, tak diváků není nikdo jiný než geniální Jim Carrey. Mistr gumového obličeje, legračnéch grimas a nenapodobitelných pohybů. Geniálně všestranný herec mužského zjevu a atletické postavy - Maska i Muž na Měsíci a nepočitaně dalších (např. Truman Show nebo Ace Ventura), skutečně osobitý zjev ve světové kinematografii. Tentokrát v zápletce, která je mu ušita přímo na tělo. On a jeho druhé já. Komedie, do které byli obsazeni i další zajímaví herci: Renée ZZellwegerová (např. Jerry Maguire), Robert Forster (např. Jackie Brownová nebo nová verze filmu Psycho) bude v české verzi a v té se můžete těšit na hlas Martina Dejdara.

Příběh: Charlie je obyčejný policajt z Rhode Islandu, který má jeden menší problém: trpí rozdvojením osobnosti. Když bere svoje pilulky, je milým a usměvavým otcem tří nevlastních spratků, ale když na svoje léky zapomene, stane se z něj jeho druhé já: agresivní maniak Hank. Jakmile se navíc Charlie i Hank zamilují do krásné Ireny, kterou se jako na Potvoru její bývalý zaměstnavatel snaží zavraždit, je jasné, že se něco semele…

Když Jeff Daniels v Blbém a blbějším předváděl svoji etudu pro jednoho muže a záchodovou mísu, smíchy jsem se málem udusil.

Když si o pár let později Cameron Diaz v Něco na té Mary je vtírala do vlasů sperma Bena Stillera, už jsem se jenom lehce usmíval, ale pořád jsem si říkal proč ne. Když ale teď Jim Carrey kadí sousedům na trávník, saje mléko z prsu novopečené matky a jeho nevlastní děti cpou policajtovi do zadku slepici, už jenom nevěřícně kroutím hlavou.
Ve filmech bratří Farrellyů se zkrátka dají vysledovat dva trendy: jsou čím dál tím nechutnější a čím dál tím méně zábavné. V porovnání s Irenou je Blbý a blbější svěží a novátorské dílko (do té míry, do jaké se slovo „svěží" dá použít o filmu, v němž je drtivá většina vtipů založena na různých tělesných funkcích). Až na několik zábavných momentů typu topení malé holčičky v kašně nebo dorážení polomrtvé krávy je totiž celá Irena pouze zoufale nudné rozmělňování původní osvědčené formule.
I těch několik málo povedených vtipů se navíc příliš táhne, takže se váš počáteční nesmělý úsměv postupně změní spíš v křečovitý a kyselý úšklebek. Od absolutních filmových hlubin typu Dobrýho striptéra nebo Agenta v sukni tak film zachraňují jenom dvě věci: Jim Carrey, který díky své přirozené komice a mimořádně pružným obličejovým svalům dokáže vytáhnout i podprůměrnou scénu alespoň do průměru, a roztomile půvabná Renée Zellweger (Jerry Maguire, Sestřička Betty) v roli Ireny.
Farrellyovi se tentokrát rozhodli upozadit gagy na úkor rozvinutí postav a příběhu, jenže zřejmě zapomněli, že u podobných komedií je právě příběh tím nejméně důležitým. Dvouhodinová stopáž filmu je tak příliš dlouhá a posledních třicet minut už čekáte na závěrečné titulky jako na smilování. Svoji ztrátu smyslu pro míru pak režiséři jasně dokazují právě během titulků, vedle nichž běží záběry herců, kteří byli z filmu vystřiženi. Zprvu docela dobrý nápad je totiž po mnoha desítkách sekund únavného sledování stále stejných a zcela neznámých tváří naprosto zabitý.
Paradoxně nejlepší vtip filmu ale přesto obsahují právě závěrečné titulky: bratři Farrellyovi v nich totiž Irenu (nejspíš v záchvatu pořádně černého humoru) věnovali vloni zesnulému americkému filmovému kritikovi Genu Siskelovi. Představa nebohého Siskela, který se zuřivě vrtí v hrobě a snaží se z něj ze všech sil vyškrábat ven, aby oběma bratrům obrazně nakopal zadek tím, že o nich napíše další sžíravou kritiku, mě rozveselila mnohem víc než celé předchozí dvě hodiny...
Jan Rudovský Total Film 2000/7/88

Autor/Zdroj: Rudovský Jan/Total Film


S humorem bratrů Bobbyho a Petera Farrellyových jsme měli tu čest se blíže seznámit již před pěti lety v komedii Blbý a blbější (hlavní role Jim Carrey). Už tehdy bylo více než jasné, jakým směrem se bude jejich tvorba ubírat. Jednalo se totiž o velmi jednoduchý příběh, který představoval pouze jakousi prázdnou šňůrku, na kterou tvůrci navlékali množství korálků v podobě hrubozrnných vtípků a různě (ne)chutných estrádních výstupů ústřední dvojice. Tou dobou
ovšem byl tento způsob žertování pro diváky vesměs novou neokoukanou podívanou, a tudíž film zaznamenal vcelku slušný ohlas. Další z farrellyovských kusů Něco na té Maty je byl ještě úspěšnějším (celosvětové tržby dosáhly 36o milionů dolarů) a snad i hrubozrnnějším počinem. Farrellyové definitivně dokázali, že slovo tabu je pro ně zkrátka tabu a s chutí se vrhli do další ujeté práce, jejímž výsledkem se stal fekální 'skvost` s názvem Já, mé druhé já a Irena.
Jak už jste si vy, zkušení matematici, podle titulu jistě spočítali, půjde o milostný trojúhelník, ve kterém hned dva vrcholy vytváří svérázný komik Jim Carrey. Poté, co si vyzkoušel příjemně umírněné herectví v Truman Show a do jisté míry disciplinovaný výkon ve Formanově Muži na Měsíci, vrací se k drsnému humoru, který, jak sám říká, má rád, protože ho uvolňuje. A uvolnit se tu vpravdě mohl až až. Tvůrci mu totiž v podobě postavy trpící rozdvojením osobnosti poskytli dostatečně neomezený prostor pro různé skopičiny a exhibice. Carrey s viditelnou chutí uskutečňuje své rázné přeměny z hodného až přitroublého policisty Hanka na tvrdého, zlomyslného Charlieho a obě rozdílné polohy se mu daří prostřednictvím gest, mimiky či zabarvení hlasu dobře odlišit, ale zároveň jim zachovat jistou integritu. Vrcholem jeho 'one man show` je pak fyzicky značně náročná rvačka mezi Charliem a jeho druhým já.
Ostatní herecké obsazení už pak v podstatě Carreymu pouze v dálce sekunduje a připravuje půdu pro jeho opičí kousky. Za zmínku stojí snad jen půvabná, ale jinak nijak zvlášť výjimečná Renée Zellwegerová (Jerry Maguire), coby objekt touhy obou pólů jeho schizofrenní osobnosti, nebo tři černí hoši velikostí XXL, které Charlie miluje a barvoslepě pokládá za své syny. Tento trojlístek představuje snad jediné bytosti, které občas dokážou alespoň na okamžik vystoupit ze stínu gumového taťky a upoutat na sebe pozornost.
Snad vám teď může připadat, že to celé musí být ohromná legrace, věřte ale, že tomu tak prostě není. Problém je v tom, že čím víc Jim Carrey rozvíjí svůj obří mimický talent, čím víc exhibuje a předvádí se, tím méně vyznívá všechno kolem. Situace, které snad měly být vtipné, kvůli jeho přílišné živelnosti nepůsobí přesně tak, jak by měly. Co v Mary dokázali Cameron Diazová, Ben Stiller či Matt Dillon svým střídmým herectvím a prostým projevem umocnit a proměnit v divákův zběsilý smích, to Carrey svou přílišnou a pro normálního smrtelníka nepřirozenou bujarostí až přespříliš zdůrazňuje a z větší části zadupává do země.
Ale zdaleka to není jen on, kdo se úplně netrefil do správné noty. Ani sami bratři Farrellyové tentokrát nedokázali tak dobře odhadnout, kde je ona pověstná hranice mezi ujetou směšností a nesměšnou trapností a řada vynalézavých scén se nakonec od komiky vzdálila na míle daleko. Lehce se vytratila i jejich někdejší originalita a většina výstupů už dnes působí přece jen trochu ohraně. Navíc to vypadá, že těch pár docela slušných nápadů, jež jim ještě zbyly, vyčerpali (až na několik výjimek) v první čtvrtině filmu; zbývající tři už jen vaří z vody a snaží se dotáhnout tu zbytečně protahovanou podívanou do jakéhos takéhos konce. Korunu všemu pak nasazuje stopáž 116 minut. Ubrat půl hodiny, možná by konečný výsledek nepůsobil tolik nudně a divák mohl odcházet z kina i částečně spokojený s těmi několika málo originálními a skutečně legračními okamžiky.
GÁBINA KUDELOVÁ Premiere 2000/9/38

Autor/Zdroj: Kudelová Gábina/Premiere

Peter a Bobby Farrellyové, známí jako tvůrci buranských komedií, obsadili do svého nového filmu Já, mé druhé já a Irena opět Jima Carreyho, jenž hrál v jejich dřívějším hitu Blbý a blbější (1994). Patrně nejdynamičtější komik své generace se tak po několika serioznějších projektech vrátil k hrubozrnnému stylu, jímž se u filmu proslavil. Představuje naivního venkovského policistu zRhode Islandu, který nemá u spoluobčanů vůbec žádnou autoritu. Dlouho potlačovaný vztek v něm však jednou převáží tak, že se ze zneužívaného dobráka Charlieho začne občas měnit v hulvátského frajera Hanka. Obě střídající se osobnosti doprovázejí mladou ženu Irenu, která je na útěku před gangstery a zkorumpovanými muži zákona. - Snímek přináší vše, co mohou příznivci bratrů Farrellyových a Carreyho divoké komiky očekávat: drastickou nadsázku i vulgární a ještě vulgárnější humor, založený tentokrát na kontrastu dvou extrémně vyhrocených charakterových poloh protagonisty. Ke slovu se samozřejmě dostávají komikovy převtělovací schopnosti. Ty však měly podstatně větší prostor v obdobně postaveném, avšak komiksově nadsazeném starším Carreyho filmu Maska (1994). Navzdory popularitě hlavního představitele i režisérské dvojice ve filmu více zaujme trojice Charlieho nadměrně inteligentních a přitom neuvěřitelně sprostých černošských synů.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/8/11

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


S Charliem Baileygatesem se život nemazlil. Tomuto sympatickému policistovi z Rhode Islandu začala být jeho manželka nevěrná v den svatby (se superinteligentním černým liliputánem). Charlie se s tím smířil. Záhy se jeho ženě narodili tři synové. Černoušci. Charlie se s tím smířil. Byl pro smích celému městu. Charlie se s tím snažil smířit, ale po téměř 20 letech zesměšňování a ústrků (dávno poté, co ho manželka opustila, ale synové mu zůstali na krku) nádoba přetekla, Rubikon byl překročen a kosa padla na kámen. Všechen utlačovaný hněv a zuřivost, které v sobě Charlie celou tu dobu nosil, si našly ventil v podobě Hanka, Charlieho alter ega. Naplno se projevila obzvlášť zákeřná forma schizofrenie, spočívající v tom, že pokud slušňák Charlie vynechá dávku svých léků, stane se z něj parchant Hank, který topí malé holčičky v kašnách, koná velkou potřebu na sousedově trávníku a vůbec se nechová tak, jak by se na policistu slušelo. Naštěstí Charlie na léky nezapomíná.
Pak ovšem náhoda přivede do města roztomilou Irenu (Renée Zellwegerová, např. z Jerry Maguire), po které pátrá policie, a je potřeba ji bezpečně dopravit do New Yorku, čímž je pověřen Charlie. A stačí, aby ve všem tom rozrušení zapomněl na své prášky a neštěstí je hotovo...
Po fenomenálním úspěchu Něco na té Mary je měli bratři Farrellyové k dispozici velký rozpočet a naprosto volnou ruku. A také Jima Carreyho, jehož kariéru pomohli odstartovat v Blbém a blbějším a který si po náročných rolích v Truman Show a Muži na Měsíci potřeboval opět zahrát v něčem naprosto dementním, co by - na rozdíl od výše zmíněných snímků - vydělalo nějaké peníze. Nic nebránilo tomu, aby vznikla ideální bláznivá prasácká komedie.
Ale tak nějak úplně to nevyšlo. Vzhledem k tomu, že základní zápletka je většině diváků jasná po spatření jediné reklamy nebo plakátu, trvá filmu velice dlouho, než dojde k očekávanému prvnímu přerodu Charlieho v Hanka. A ani pak se očekávaný gejzír humoru jaksi nedostavuje. Což neznamená, že by ve filmu nebyly dobré vtipy. Jsou ovšem prokládány mnoha vtipy, které nejsou vtipné, ale pouze jak to říct - „podivné". To je sice do značné míry subjektivní (někdo se možná bude smát tomu, když Hank objeví kojící matku a přisaje se jí k druhému prsu), ale mnohem závažnější problém je v tom, že Já, mé druhé já a Irena obsahuje dlouhé scény, ve kterých se vůbec žádných vtipů nedočkáte (i když byste je hrozně, hrozně chtěli) a veškerou legraci má obstarávat to, že má někdo hodně vykulené oči, vadu řeči nebo často říká „motherfucker". Vzhledem k tomu, že celý film je pouze sekvence nesouvisejících scének, propojená jakousi nesmyslnou zápletkou se zlou mafií a zkorumpovanou policií (kterou zapomenete dřív, než skončí titulky), zůstává záhadou, proč to celé musí trvat skoro dvě hodiny. Zkrácení 0 30 minut by rozhodně pomohlo a už tak neexistující děj by nijak nezamlžilo.
Jim Carrey se zdál být ideální volbou pro tuto roli, ale jeho výkon je možné označit (vzhledem k tomu, co dokázal jindy a jinde) pouze za „adekvátní". Pochopitelně předvede patřičnou škálu gumových šklebů a prostocviků (když Charlie doslova zápasí s Hankem, tedy sám se sebou), ale mnoho scén vypadá, jako kdyby vás dobrý bavič improvizovaně bavil na rodinné zábavě, nikoliv jako scéna z komedie natočené podle scénáře. Což je pouze logické, protože mnohokrát evidentně přišly ke slovu Carreyho improvizační schopnosti a střihačovy nůžky opět nemístně zahálely. Renée Zellwegerová (momentální Carreyho přítelkyně) a většina ostatních jsou pouze nedůležité kulisy, s čestnou výjimkou tří mladých herců, kteří hrají Charlieho syny. Tito černí tlouštíci, kteří zdědili po biologickém otci vysoce vyvinutý intelekt a přitom mluví neuvěřitelně sprostě (snad proto, že se hodně koukali v noci na televizi, ale není to úplně jasné, jako ostatně spousta jiných okamžiků filmu), jsou jistým zvláštním způsobem roztomilí a některé jejich repliky jako „Co by tomu, do prdele, řekl Fermi, kdyby viděl, jak si tady, kurva, pleteš ten zasranej proton se zasraným neutronem, ty sračko?" mají dokonce šanci stát se kultovními.
A konečně tu máme onu tolik diskutovanou sprostotu. Ve filmu se sprostě mluví, je v něm vibrátor, vtipy o erekci a análním sexu, rasistické vtipy, zesměšňování albínů a liliputánů, slepice zaražená v zadku a střílení krávě do hlavy z těsné blízkostí. Něco z toho je velice vtipné (např. ta kráva), něco méně (např. ta slepice). Celkově je humor ještě o trošičku drsnější než v Něco na té Mary je, ale pokud jste přežili třeba Prci, prci, prcičky, nedočkáte se ničeho, co by nějak radikálně změnilo váš pohled na svět.
Když se to vezme kolem a kolem, nemám nejmenší tušení, jestli se komedie Já, mé druhé já a Irena bude zrovna vám líbit. Nám v Cinemě se moc nelíbila. A opravdu si nemyslím, že by to bylo její přílišnou sprostotou nebo nedostatečnou intelektuální náročností. Mohl bych jmenovat pár příkladů sprostších a dementnějších komedií, u kterých jsem se bavil mnohem lépe, ale neudělám to a budu za slušňáka.
František Fuka Cinema 2000/9/26

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema