Intolerance

Jak už tu bylo řečeno, tohle je hodně těžký   film. Tři hodiny bez zvuku, megalománie, v níž   se nezřídka ztratíte v postavách i v ději.   Proto nechápu, že nás na to povinně nahnali do   kina na základce. Rozhodně to není pro žáky   sedmé třídy. My tenkrát z kina hrdinsky   utekli, jakože heroický bojkot povinného   promítání. Pak jsem to po letech viděl znovu a   i tak jsem měl problém. Uznalé pokývání   hlavou za nepochybně průlomový počin v   dějinách světové kinematografie. Ale hodnotit   si netroufám.

Mno... upřímně, tohle nevydrží každý. Mě   to taky stálo trochu přemáhání. Moc se mi   líbí zajímavé střídání barev (chvílu   žlutý, chvílu červený, chvílu hnědý) a ty   kulisy – člověk doslova žasne, jak vypadá   takový skoro sto let starý film (ale žasnout   celé tři hodiny chce opravdu pořádnou výdrž   a opravdu hodně hlubokou lásku k filmovému   umění, mně pocity žasnutí s přibývajícím   časem pomalu docházely :-).
Nejvíce mě bavil   příběh s nálepkou současnosti o mladinké   dívence a chlapci, který se snaží vrátit se   na správnou cestu.
Hlavní téma se zajímavě   proplétá každičkým časovým úsekem. Je na   tom poznat usilovná práce tehdejších filmařů   a dokonalá promyšlenost.

No není to úplně jednoduchý koukat se na   tříhodinovej film, kde se vůbec nemluví, já   osobně jsem se ze začátku dost ztrácela v   postavách a musím se přiznat, že jsem to ani   nedokoukala. Film se skládá z několika   příběhů na stejné téma (intolerance)   odehrávajících se pokaždé v jiném časovém   období od Babylonie až po současnost,   příběhy jsou chvílema dost nepřehledné....na   tu dobu tam jsou skvělé kulisy, herecké výkony   snad ani nelze hodnotit....na tento film zkrátka   musíte najít vhodnou chvíli, mít náladu   vrátit se na začátek dvacátýho století, já   se tam ne a nemohla ňák dostat, snad to vyjde   jindy....:)