Hvězda jede na jih

Veselá komedie jakoby svým   vyzněním a atmosférou   chtěla navázat na starší   snímek ´Hudba z Marsu.´   Ohromný orchestr jedoucí na   vystoupení do Jugoslávie   zažije perné chvilky, když   si jejich zpěvačka splete   nádraží, čímž nestihne   vlak. Veselý film plný   humoru a písniček   obsahující i skrytou agitku,   ale to vlivem doby vzniku   nijak nepřekvapí. Příběh   zpěvačky snažící se za   každou cenu po vlastní ose   dostat k hudebníkům   připomíná obdobný námět   filmu pro mládež ´Tři od   moře´ (1979), kde se takto   po vlastní ose snažili   dostat ke svému oddílu tři   pionýři, taktéž po   nečekaném odjezdu vlaku. K   vidění je plejáda herců   své doby, avšak bohužel se   stalo, že byl snímek kvůli   politicky nepohodlné   Jugoslávii zakázán. Není   však tak hrozný jak vypadá.   Jedná se o zábavný film   své doby a i přes své   určité nezmary umí i dnes   pobavit.

Velice nepovedená komedie,   která slibovala úspěch,   vždyť zde hrají samé   hvězdy českého filmu. Film   možná při premiéře   nějakého diváka oslovil,   ale dnes se divák směje té   naivitě. Pod filmem je   podepsán Oldřich Lipský,   film byl natočen v koprodukci   s jugoslávci, když vidím   Rudolfa Hrušínského, který   vypadá jak falešný hráč a   částečně jedna scéna z   vlaku, kde je Deyl a   Zázvorková, to také něco   připomíná. A pokud bych   chtěl přidat do mlýnu, já   jsem do 16 let neviděl ani   broskev, banán, ani   mandarinku. Když jsem jezdil   z Vysočiny občas do Prahy,   tak jsem vždy kilo banánů   za 17 kčs snědl, Praha byla   dosti dobře zásobená, tak   proč se divit plným   obchodům v Ženě za pultem,   nám se o tom mohlo jenom   zdát...

Tyhle filmy jsou všechny na   jedno brdo. Ale záběry jsou   hezké, tedy jen některé, a   občas je to i legrace. Hudba   nestála za nic, ani   písničky se mi nelíbily.   Jugoslávsky neumím, ergo mi   některé dialogy naprosto   unikly. Takže plus za kameru   a toho malého chytrolína a   to je vše. Ale to nedá   dohromady ani těch   pomyslných 20%.

Jaká se dá asi dát známka   takovému hereckému koktejlu,   kde Jiřna Bohdalová je   uvedena mezi osobnostmi v   sekci Další hráli?   Úsměvný koprodukční   snímek je dnes považován za   spíše špatný film. Já   mám na tento hudebně   laděný snímek jiný názor.   A odtud si pamatuji, že se   při plutí na lodi po moři   nemá říkat písmeno F.

Tak tohle si pamatujeme   všichni dobře. Šedesátá   léta a "Krvavý pes   Tito", jak psalo Rudé   právo po vzoru Sovětského   svazu a na věčné časy. Tak   Tito jako později Causescu   prohlédl rejdy   komunistických nabobů a   trhnul se. Tím pádem   přestala veškerá sranda.   Rumuni dokonce protestovali v   OSN proti okupaci ruskými   vojsky ČR v roce 1968. Já   osobně žádal o devizový   příslib na dovolenou do   Jugoslávie, osmkrát.   Vždycky mi to zamítla   nějaká domovní důvěrnice   v paneláku, nebo na podniku   závodní výbor KSČ. Do   Západní Evropy,   neexistovalo. Tam jezdili   pouze denuncianti STB a   přisluhovači. Když dneska   slyším "zlatí   komunisti", otevírá se   mi kudla v kapse a vraždil   bych tyhle nevědomé osoby na   úrovni prvopospolné   společnosti, kdy měli   společné pazourky, oheň a   ženský. Přál bych to   každýmu, kdo je dneska   chytrej, a nezažil tu   krásnou dobu reálného   socialismu. Všichni si byli   rovni, ale někteří holt   rovnější. Co bylo dovoleno   bohovi, nebylo povoleno   volovi. A tak se naši drazí   komouši léčili ve   speciálních zdravotníckých   zařízeních (SANOPS) a   nakupovali ve spešls   prodejnách se západním   zbožím a ještě za   hubičku. Opravdu pravá   dělnická třída. My jsem s   bráchama viděli mandarinku a   banán jenom na Vánoce a to   ještě matka musela vystát   více než desetimetrovou   frontu před zeleninou.   Soudruzi, policajti, pomocná   stráž a další tehdejší   úchyláci si chodili pro   zboží zadem.
Na   závěr můžu jenom citovat   Jiřího Kodeta z   "Pelíšků":   Proletáři všech zemí,   polibte si prdel!.

Nenechte se odradit Březinovou kritikou filmu
Film má kromě dobového   koloritu mnoho příjemných   momentů. V první řadě   standardně výborný výkon   Orchestru Karla Vlacha, který   vystupuje průběžně v   celém filmu a můžete tak   vidět v akci takové legendy   jako jsou pánové Jelínek,   Kubernát, Tymich a   samozřejmě Rudolf Cortés.  
Průběžně uvidíte   a uslyšíte spoustu   situačního humoru. Pro   pamětníky budou jistě   příjemnou vzpomínkou na   bývalou Jugoslávii i scény,   kde se prolíná český text   s textem srbochorvatským jak   se tenkrát oficielně   říkalo. Také finále filmu   odehrávající se v   "malém městečku na   jugoslávském   pobřeží" bude   příjemnou vzpomínkou na   Korčulu, kde se to   natáčelo. Totéž platí i o   scénách ve Splitu a na   začátku krátce ve Rijece.  
Film by měl vidět i   každý, kdo o sobě tvrdí,   že se zajímá o historii   českého filmu. Tento film se   rozhodně vymyká tématem i   prostředím mezi tehdy   natáčenými filmy.