Jaká se dá asi dát známka takovému hereckému   koktejlu, kde Jiřna Bohdalová je uvedena mezi   osobnostmi v sekci Další hráli? Úsměvný   koprodukční snímek je dnes považován za   spíše špatný film. Já mám na tento hudebně   laděný snímek jiný názor. A odtud si   pamatuji, že se při plutí na lodi po moři   nemá říkat písmeno F.

Tak tohle si pamatujeme všichni dobře.   Šedesátá léta a "Krvavý pes Tito",   jak psalo Rudé právo po vzoru Sovětského svazu   a na věčné časy. Tak Tito jako později   Causescu prohlédl rejdy komunistických nabobů a   trhnul se. Tím pádem přestala veškerá sranda.   Rumuni dokonce protestovali v OSN proti okupaci   ruskými vojsky ČR v roce 1968. Já osobně   žádal o devizový příslib na dovolenou do   Jugoslávie, osmkrát. Vždycky mi to zamítla   nějaká domovní důvěrnice v paneláku, nebo na   podniku závodní výbor KSČ. Do Západní   Evropy, neexistovalo. Tam jezdili pouze   denuncianti STB a přisluhovači. Když dneska   slyším "zlatí komunisti", otevírá   se mi kudla v kapse a vraždil bych tyhle   nevědomé osoby na úrovni prvopospolné   společnosti, kdy měli společné pazourky, oheň   a ženský. Přál bych to každýmu, kdo je   dneska chytrej, a nezažil tu krásnou dobu   reálného socialismu. Všichni si byli rovni, ale   někteří holt rovnější. Co bylo dovoleno   bohovi, nebylo povoleno volovi. A tak se naši   drazí komouši léčili ve speciálních   zdravotníckých zařízeních (SANOPS) a   nakupovali ve spešls prodejnách se západním   zbožím a ještě za hubičku. Opravdu pravá   dělnická třída. My jsem s bráchama viděli   mandarinku a banán jenom na Vánoce a to ještě   matka musela vystát více než desetimetrovou   frontu před zeleninou. Soudruzi, policajti,   pomocná stráž a další tehdejší úchyláci   si chodili pro zboží zadem.
Na závěr můžu   jenom citovat Jiřího Kodeta z   "Pelíšků": Proletáři všech zemí,   polibte si prdel!.

Nenechte se odradit Březinovou kritikou filmu
Film má kromě dobového koloritu mnoho   příjemných momentů. V první řadě   standardně výborný výkon Orchestru Karla   Vlacha, který vystupuje průběžně v celém   filmu a můžete tak vidět v akci takové legendy   jako jsou pánové Jelínek, Kubernát, Tymich a   samozřejmě Rudolf Cortés.
Průběžně   uvidíte a uslyšíte spoustu situačního humoru.   Pro pamětníky budou jistě příjemnou   vzpomínkou na bývalou Jugoslávii i scény, kde   se prolíná český text s textem   srbochorvatským jak se tenkrát oficielně   říkalo. Také finále filmu odehrávající se v   "malém městečku na jugoslávském   pobřeží" bude příjemnou vzpomínkou na   Korčulu, kde se to natáčelo. Totéž platí i o   scénách ve Splitu a na začátku krátce ve   Rijece.
Film by měl vidět i každý, kdo o   sobě tvrdí, že se zajímá o historii českého   filmu. Tento film se rozhodně vymyká tématem i   prostředím mezi tehdy natáčenými filmy.