Hroch

Tento film je silně   přeceňován. Rozhodně se   nejedná o nejhorší český   film všech dob.
Ale   mizerný je dost.
V   podstatě jde o to,že tvůrce   (Karel Steklý mmj.režisér   nesmrtelného Švejka s   R.Hrušínským v hlavní   roli) se vysmívá událostem   kolem pražského jara 1968.   Pokud by revoluční změny   onoho roku byly opravdu dílem   několika křiklounů a   štváčů,jak se nám   komunistická špička   snažila dalších dvacet let   podsouvat. Hroch by zřejmě   opravdu působil komicky,nebo   alespoň ironicky.
Pohříchu se ale tou   dobou stalo cosi,co otřáslo   nejen nadějemi téměř   všech československých   občanů,ale i celým světem.   A proto působí film Hroch   trapně a   zmateně,obzvláště pro   ty,kteří se narodili   později.
Snímek je v   podstatě pouze o tom,že   hroch v Zoo spolkne chlápka   jménem (ó jaká šťastná   náhoda) Hroch. Toho všeho se   chopí partička   reakcionářů a s pomocí   mluvícího hrocha (pan Hroch   si bůhvíproč pobyt v   hrochově žaludku pochvaluje   a užívá)se snaží tuto   událost využít ve svůj   prospěch a prosadit do čela   státu politika s odpornými   lidskými vlastnostmi (ne   náhodou se podobá Alexandru   Dubčekovi-jednomu ze   strůjců pražského   jara).
Toť vše.   Zápletka stupidní. Dialogy   dementní.
Otázka   je,jestli Karel Steklý tuhle   slátaninu natočil   dobrovolně,nebo na něho   mířily samopaly   "spřátelených   armád".
Co se   týká filmařiny. Kamera   slušná,hudba hrozná.   Herecké výkony...
Asi   není náhoda,že se ve filmu   sešla partička   herců,kteří se motali kolem   majora Zemana. V hlavní roli   se ocitl Svatopluk   Matyáš,který už drahná   léta bojuje s Jaromírem   Dulavou o titul nejhoršího   českého herce. V roli pana   Hrocha zde vidíme   podprůměrného slovenského   estrádního herce Oldu   Hlaváčka. V dalších   rolích pak narazíme i na   dobré herce,kteří však   dostali nakázáno,aby se   pitvořili a dělali komické   grimasy(hrají přeci v   bláznivé komedii) takže se   také příliš hodnotit   nedají.
Takže   doporučení zní.Ano   podívejte se na Hrocha,abyste   viděli,kam až může z   ideologických důvodů   filmařina klesnout...
A pochvala na konec.   Hroch,kolem kterého se vše   točí,a který polkne Oldu   Hlaváčka vypadá jako   živý. Dobrá práce.

Pana režiséra Karla   Steklého si velice vážím   ale tento víceméně   autorský film se mu hrubě   nepovedl. Tahle rádoby   komedie je i přes velmi   solidní obsazení naprostou   ztrátou času.

Už když jsem byl malej, rád   jsem listoval časopisem Kino.   Dodneška si pamatuju fotku   pana Hlaváčka v útrobách   hrocha. Tenkrát jsem ještě   neuměl písmenka a z tý   fotky jsem si odvodil, že ten   film musí být třeskutá   legrace a že to chci vidět.   Pak jsem se naučil číst a   vyrozuměl jsem, že ten film   není potřeba vidět.   Nicméně, po letech se   zadařilo. Naštěstí se   většina zúčastněných   herců nemusí stydět,   protože své schopnosti   prokazovali často a jinde a   Hroch je naštěstí hodně   zapomenutý a jen těžko se k   němu dá dostat. Tak   nešťastně zpolitizovaný   film s nálepkou komedie, to   je vážně unikát (místy   navíc hodně špatně   ozvučený). Navíc, tady ani   nikdo nehraje, všichni   předvádějí jen upocený   pokus o humor. Líto mi je   snad jen Heleny Blehárové.   Ta se před kamerou objevovala   jen hodně málo, přitom to   byla krásná ženská s   výborným hlasem. Ovšem tady   dostala velký prostor v   hodně blbém filmu, navíc s   divnou vizáží a naprosto   pitomými písněmi.

Jojo, komedie, spíše k   smutku. Jel jsem to ne   vícekrát, protože jsem se   silně nudil. Nedívat, a   rovnou zahodit. Do toho   ještě to krákorání   písniček…

70. léta a český filmový   pokus o politickou satiru. A   jak se píše v dobových   odborných materiálech,   jedná se o   "nejtrapnější   záležitost v historii   české kinematografie“ a   "účelový paskvil“.   Lze nesouhlasit? Na svědomí   to má Karel Steklý stojící   jak za režií, tak i za   scénářem. Jeho tvůrčí   konto obsahuje nemálo   budovatelských filmů, ale i   naprosto úžasné snímky.   Mimo jiné třeba   legendárního Švejka s   Rudolfem Hrušínským. Ve   snímku ´Hroch´ je sice   patrný pokus o vtip i   typické satirické narážky   s ohledem na svou dobu, ale   skutečně to vyznívá   zoufale a to až s neskonalou   trapností. Na sekretariátu   strany UV KSČ se to však   evidentně líbilo, neboť   tento filmový výtvor získal   ocenění na festivalu v   Nitře a jeho tvůrci   obdrželi prémii Českého   literárního fondu. A Karel   Steklý? Byl mu udělen titul   národního umělce. Když   bizarnost, tak po všech   směrech.