Hostel

německý podnikatel: Vždycky jsem chtěl být chirurg. Ale neprošel jsem. Uhádneš proč? Vidíš? Tak jsem se dal na podnikání. Ale podnikání je nuda. Nakoupíš, prodáš. Vyděláš peníze, utratíš peníze. Co je to za život? Chirurg, ten drží v rukou samou podstatu života. Tvého života. Dotýká se ho. Má k němu vztah. Je jeho součástí.

Josh: Prosím vás, pusťte mě, prosím ...
německý podnikatel: Chceš jít? Vážně to chceš?

Paxton: Ty kurvo zasraná. Ty zasraná děvko, ty zasraná děvko!
Natalya: Dostanu za tebe fůru peněz, takže jsi spíš ty moje děvka.

Paxton: Ale nemůžeme přece vojet holku v kómatu. To bude zakázaný i v Amsterdamu.

Paxton: Došli ti moje vzkazy?
Svetlana: Který? Bylo jich tolik. Volala jsem ti, ale vzalo to dítě
Paxton: Jo! Já vím. Neviděli jste Joshe?

( ticho)

Paxton: Tak viděli? Prosím?
Natalya: Je s tvým kamarádem. S králem všech sviní
Paxton: Je s Olim?
Svetlana: Proč si včera odešel?
Paxton: Tys neslyšela moje vzkazy? Říkal jsem ti, že mě zamkli ve skladišti. Nevím jak. Bylo mi nějak blbě.

( ticho )

Paxton: Co je?
Chlap: Říká, že už máš novou babu.
Paxton: Kde jsou mí kámoši?!
Natalya: Na umění
Paxton: To myslíš jako v muzeu?
Natalya: Ne! Ne! Ne! Ne! Né! Né v muzeu šli na... jak se to říká? Na umělce?
Svetlana: Exibici
Natalya: Exibici umělců
Paxton: Né to nedává žádný smysl!
Svetlana: Proč? Co je na tom?
Paxton: No protože mi nenechali vzkaz ani nezavolali. Vůbec nic!
Natalya: Řekli ať ti to vyřídíme
Paxton: No vždyť jsem jim zkoušel volat celej den!
Natalya: Ano! Ale třeba jim došla baterie a oni neměli... jak se tomu říka? To na elektřinu?
Paxton: Nabíječku! No dobře! To je fuk! Kde je ta exibice? Chtěl bych tam jít za nima
Svetlana: Poď se napít!
Paxton: Nechci se napít! Chci se kouknout na to umění! Jasný? Tak můžem jít?
Natalya: Jděme
Paxton: Ty nejdeš?
Svetlana: Já už to viděla!

Paxton:(před mučením) Prosím vás pusťte mě! Nikomu nic neřeknu... prosím... ah prosím ...