Hordubal

Tuším, že toto je druhé   zpracování románu Karla   Čapka Hordubal. To první   vzniklo o nějakých   čtyřicet let dříve. Jedná   se o drama, kdy hlavním   hrdinou je muž, který se   velmi snaží zachránit svoji   rodinu. Pět let byl v Americe   a vrací se domů ke své   ženě a dcerce. A jak to tak   bývá, jeho žena už k němu   nechová náklonost. Tu   věnuje jinému muži, který   na Hordubalově gruntu   slouží.
Režisér   Balík na svém kontě nemá   příliš moc významných   filmových děl, které by u   diváků uspěly. Film   Hordubal bych zařadil k těm   hodnotnějším. Prostředí   horské vesnice a práce   kamery patří ke kladným   stránkám filmu.
V   první své roli se zde   objevuje Klára Pollertová a   započala tak tím svoji   cestičku přes fázi dětské   hvězdičky až k herecké   profesi.

Stále jsem ke konci sledoval   čas a říkal si, jak se   autoři poperou s třetím   dílem, tedy se soudem. A   docela pobavili. No, nebudu   prozrazovat. Filmu chybělo   takové to zvláštní   fluidum, které dokázali dát   autoři staršímu snímku.   Ale tito zase lépe vystihli   bídu tamějšího kraje.   Herci to také zvládli s   bravurou, takže snímek mohu   hodnotit velmi pozitivně. I   když, poznámka pod čarou,   Kuzněcov nesahal panu Vojtovi   ani po kotníky.