Hledám dům holubí

Taková hovadina tu má 60%?   To myslíte vážně? Co mě   na filmu nejvíce odpuzovalo,   že jej po celou dobu   provází příšerná a   primitivní hudba (nutno   podotknout, že obecně   hudebním filmům zrovna   neholduji). Když k tomu   připočtu takřka naprostou   absenci děje, nesnesitelnou   uječenost všech postav   včetně vzteklého čokla   (naštěstí ho v půlce filmu   odkrágluje kůň) a fakt, že   za celý film jsem se   pořádně nezasmál ani   jednou, nanejvýš asi ve dvou   scénách mírně pousmál,   nelze tomu udělit vyšší   hodnocení než 2 * a 20%,   což u normalizačních a tím   spíš rodinných filmů   běžně nedělám, ale tady   nelze jinak.

Velmi jednoduchý rodinný   snímek hodící se hlavně   pro děti o rivalitě a   věčných sporech mezi dvěma   bratry někde na vesnici.   Mladší s velkým zaujetím   chová holuby, které mu   plaší starší bratr   neustálým hraním na bicí   nástroj. A tak se stále   hádají a dělají si   naschvály. Ale jak se   říká: tak dlouho se chodí   se džbánem, až se ucho   utrhne. Za zmínku stojí   použitá doprovodná hudba.   Trio Kocáb, Pavlíček, Čok   bych u dětského filmu   opravdu nečekal. Jelikož si   jejich písničku neustále   popěvují starší kluci,   kteří mají svoji kapelu a   neustále hledají místo pro   zkoušení, je tento výběr   vlastně trefný. Jinak na   tomto počinu nic   zvláštního není, takže se   nelze divit, že je dnes již   pozapomenutý. Špatný však   rozhodně také není. Je to   takový obyčejný příběh z   vesnického života, který by   se klidně mohl i stát.

Někdy mívám za lubem, že se stanu holubem...
Jelikož nejsem ani   holubářka, ani   příznivnkyně divokého   bubnování, neměl mne tento   film prakticky čím zaujmout.   Takže z mého hlediska   vyložená ztráta času.

V tomto filmu jsem trochu   postrádal děj, který by   diváka zaujal. Trochu to   vyvážila hudba. V dané   době, myslím, mělo hodnotu,   že skupina Pražský výběr   byla jinak zakázána.

Filmy Věry   Šimkové-Plívové mám rád   a považuji ji za nejlepší   režisérku, co se dětských   filmů u nás týká. Tenhle   však považuji ze všech za   nejméně povedený. Často na   mě působil až chaotickým   dojmem, kdy jednotlivé scény   jakoby ani nebyly dohrávány   do konce. Výborná byla   samořejmě hudba Pražského   výběru, ale o té to zas až   tolik nebylo, navíc, vzhledem   k názvu filmu bych spíše   očekával Schelingerovu   muziku.

..habaděj, habaděj, to já   mívám nejraděj, beru rozum   do hrsti, pak ho z hrsti   vypustím...
Povedený   film s tehdy nečekaně   zvláštním pohledem na   mládež. Vizuelní složka   dokonale korespondující s   hudebním doprovodem Kocába a   Pavlíčka a jednoznačně   identifikovatelným zpěvem   páně Čoka.