Havárie

Příběh o poctivém a   slušném střelmistrovi,   který se dostane vinou   vlastních ambicí na šikmou   plochu. Silně moralizující   snímek, který se zároveň   také stal ohromnou kritikou   nemožnosti seberealizace.   Tolik populární výrobní   proces rozhodně není   náhodný a tak se příběh   tentokrát odehrává v   prostředí demoličních   prací. Film měl asi sloužit   jako odstrašující   příklad, ale nějak se minul   účinku a tak, a o tom asi   málo kdo ví, musela   zasáhnout cenzura a pro   režiséra Antonína Kopřivu   zákaz v další režisérské   činnosti. Herecký výkon   Petra Coufala stojí za   pozornost. Ostatní   samozřejmě ve ztvárnění   charakterů svých postav   taktéž nezůstali nijak   pozadu, ale síla osobnosti,   jakou své postavě Petr   Coufal dal, se jen tak   nevidí. Ohromná touha po   něčem udělá s člověkem   divy a tak se dá říct, že   by se, třeba i podobný,   příběh klidně mohl   odehrát i dnes.

Od Jiřího Švejdy jsem   četla plno knih, však je z   našeho okresu, a tím chápu   věci , o kterých píše.   Jeho Havárie, je dalším   úspěšným dílem. Ráda se   opět na jeho film podívám.

V dnešní době se asi   obtížně setkáme s   nějakým novým dílem,   které by bylo věnováno   nějaké pracovní profesi.   Tedy pokud nejde o lékaře   či advokáty.
Prostředí ve kterém se   zde nejvíce pohybujeme je z   oboru práce demoličních   dělníků. Často staré   stavby musejí ustupovat   stavbám novým. Máme   socialismus a jsme na přelomu   dvou pětiletek. Hlavním   hrdinou je 35-letý inženýr   Kamil Coufal. Ten touží po   nějakém svém vlastním   domečku, nějaké pěkné   chatičce. Chce tak pomoci   své rodině a zcela se   odtrhnout od občasné   finanční závislosti na   rodičích. I to auto, které   používá, není jeho   vlastní. A tak se občas   objeví nějaká ta levota. Ne   zcela úplně v souladu se   socialistickými zákony, se   socialistickou morálkou.
Však z těch různých   bouraček starých zástaveb   je mnoho materiálu. To jde   využít i jinde. Jo. Je to   zlodějna. Také občas zmizí   nějaký ten výbušný   materiál. Jednou se to   pověstné ucho musí utrhnout   ...
Film mne zaujal.   Určitě je zajímavý.   Poznáte v něm nejen   pracovní techniky z jedné   mnoha lidských profesí, ale   je i dokumentem doby. Film má   zajímavé obsazení.   Takového nesympaťáka až   padoucha Petra Šepku   vytvořil Vítězslav Jandák.   No, klasický vekslák a   dojič socialismu své doby.  
Eugen Jegorov zase v   další roli hraje v kapele na   saxofon, ve filmu krásně   zpívá Světlana Nálepková.   Manželku hlavního hrdiny,   Zdenu, vytvořila Jana   Paulová. Mezi mladými   spolupracovníky inženýra   COufala najdeme Ondřeje   Vetchého a Oldřicha   Navrátila. A mohl bych tak   pokračovat.
Tento   snímek nepovažuji za ideově   závadný. Ba naopak. Jeho   dramatický příběh je   nadčasový a hodil by se i do   dnešních časů.

Velké + za zhudebněného   Kainara. Herci velmi dobří.   Bohužel jsem nepochopil   některé machinace, takže   toto neposuzuji. Není to nic   převratného, ale za   pozornost to asi stojí.