Grbavica

Traumata srbsko-bosenské   války vykreslená citlivým,   neokázalým způsobem.   Formálně se film drží dost   při zemi, ale díky tomu zase   vynikne kontrast současné   sarajevské všednodennosti   (která od té naší není   zas tolik vzdálená) a   zamlčovaných ale pořád   živých ran, které si   všichni v té či oné   podobě nesou stále v sobě.   Výkon obou hlavních   představitelek a příběh   sám vidím jako dostatečný   důvod proč nad Grbavicou   neohrnout nos.

Co k tomuto filmu napsat? Po   zhlédnutí jsem měl značně   smíšené pocity. Lákavé   téma, které   "promlouvá" a   "dojímá" a díky   němuž zřejmě slaví   snímek takový úspěch. Na   druhou stranu poněkud   konzervativní a nenápadité   zpracování v řekl bych   téměř neorealistickém   duchu. Měl jsem po celou dobu   dojem, že toto schéma jsem   již viděl mnohokrát (např.   podobně vyhrocený vztah otce   a syna ve Zlodějích kol -   vida, zase ten neorealismus!).   Navíc pokud je divák   pozorný, sám už díky   několika dosti nápadným   kompozičním detailům v   úvodních scénách vytuší   závěrečnou pointu filmu.   Určitě však stojí za   pozornost.

Poklidně plynoucí příběh,   ve kterém se zdánlivě nic   neděje a přitom se nenudíte   jedinou minutu. Všechny ty   skryté emoce a bolesti tak   nějak podvědomě tušíte   ještě dřív, než vybuchnou   jako sopka. Jeden z tisíců   podobných příběhů nikdy   nekončících traumat   bosenské války, citlivě   zpracovaný a přesto   neuvěřitelně silný.

Velice pěkný bosenský film,   poukazují na typické   životní problény v zemi   nedávno postižené válkou   (díky bohu za to, že žiji v   Čr). Nenáročný,   příjemně koukatelný a   přitom velice zásadní   snímek, kterej chytne za   srdce!