Erotikon

Železniční hlídač poskytne nocleh mladému muži, kterému ujel vlak. Hlídačova dcera Andrea ještě týž večer podlehne jeho kouzlu a šarmu. On druhý den odjíždí a ona po čase zjistí, že je v jiném stavu. Napíše Georgovi, že čeká, dítě ale ten nemá zájem a pošle jí jenom peníze, protože on žije s jinou, vdanou ženou. Když nastává pravý čas, aby utajila porod, odjede do města, ale dítě se narodí mrtvé. Později se provdá, není to však láska a když se v náhodném setkání střetne se svým milencem, rozhoduje se o tom, zda opustit manžela…

POZOR SPOILER

Na nádraží přichází cizinec. Starý zaměstnanec mu sděluje, že již žádný vlak nejede. Cizinec by si rád odpočinul, a tak jej starý vezme k sobě. Zde mu ukáže fotku své dcery na zdi. A když cizinec vytáhne lahev dobrého pití a cigarety, začne jej dokonce přemlouvat ku přespání zde. Přijde sem i jeho dcera Andrea. Ta padne mladému muži ihned od oka a obráceně. Starý nádražák ponechává ty dva samotné a odchází do služby.

Stane se, co se stát muselo. A cizinec odjíždí.

Doba uběhla, on má již jinou milenku, vdanou paničku, když mu přichází list od Andrey. Tam jest sděleno, že je v očekávání. Otci říci nelze.

Cizinec je jen čirou náhodou u krejčího, kde nalézá se též tou dobou manžel jeho současné milenky. Spatří u jeho kabátu její fotografii a krejčí mu sdělí, co je zač. Zhrzený manžel vyhledá svou ženu v salonu krásy a sdělí jí své podezření. Ta vyhrožuje rozvodem a on se jí omluví.

Otec Andrey hraje v karty, když je mu sděleno, že jeho dcera jest samodruhá. On tomu nevěří a bije se pro její čest. Andrea však již porodila. Leč dítě se narodilo mrtvé.

Cizinec posílá nějaké peníze, aniž ví, co a jak. Andrea se motá světem sem a tam, a ony peníze obdrží její otec, který je z toho všeho zoufalý.

Jeho dceru naloží kočí a po chvíli jízdy chce, aby mu byla po vůli. Andrea se brání, ale bylo by to zle mělo dopadnouti, kdyby nejel kolem muž automobilem a nezasáhl. Dochází mezi oběma k pranici, ve které sice zachránce zvítězí, ale jest těžce raněn nožem kočího. V nemocnici, kam z posledních sil i s Andreou dojeli, musí ihned podstoupit velmi těžkou operaci. Ale není dárce krve, a tak se Andrea sama nabídne. Jest rychle proveden test a krev se hodí. Muž je zachráněn.

Později se ti dva vezmou a již jako manželé jdou koupit klavír, kde je náhodou i onen cizinec. Jistě že se s Andreou poznají, ale nedají na sobě ničehož znáti. Cizinec nabídne Andreinu muži klavír, který zkoušel, a tím se stanou přáteli. A Andrea jde za cizincem do jeho bytu. Zde jej žádá, aby odmítl pozvání jejího manžela. On to uznává, ale zároveň tvrdí, že ji stále miluje. Pak jdou si zatančiti všichni tři na veřejnost, kde je vidí ona milenka cizincova. A že jí to žere nervy, je nad slunce jasné. Nemůže však ničehož činiti, alespoň tedy spílá svému manželovi, který s ní zde též je. Pak večer hledá klíče, aby je vrátila nevěrnému milenci, ale tento klíč má její manžel.

Ti tři jsou opět spolu tentokrát na výletě a zde již začíná Andrein manžel nabírati podezření. Večer po šachové partii sděluje cizinci, že s manželkou druhý den odjíždějí na jih. Je to prý přání Andrey. Ta ihned po cizincově odchodu vyčte svému muži komedii a je vůbec dosti naštvaná. Stejně jako cizincova milenka, která je opět u něj. Andrea chce se k němu též nastěhovati, ale když mu volá, béře telefon právě ona milenka. Andrea zanechává dopis pro svého muže a odchází z domu za cizincem. Milenky se již zbavil, Andrea přichází místo ní. A také sem přichází manžel milenky, maje klíče od dveří. Na řadu přichází střelná zbraň. To už však Andrea neví, neb utekla a vrací se ke svému muži. Ještě stihla zadržeti i onen dopis.

Tak tento film byl odborníky domácího filmu pokládán za pozoruhodnou etapu na cestě za novým, moderně pojatým českým filmem. Nesporné fotografické a režijní i herecké hodnoty filmu číní jej skutečně v českých poměrech vyjimečně dokonalým a doslovně "mondénním".

Film, jehož autorem a režisérem byl Gustav Machatý, který vytvořil již o něco dříve "Kreutzerovu sonátu", je po stránce fotografické výsledkem vytrvalé a solidní práce Václava Vícha. Děj filmu nevzešel z žádného začarovaného kruhu, v němž se pohybuje dekadentní a individualismem přetížená fabule západoevropských spisovatelů, kteří povýšili věc erotiky, nevěry a problému vedlejších lásek neúměrně vysoko než byla jejich skutečná cena..

Čím více se oko diváka proplétá pásem kompozičně bezvadných výjevů tohoto filmu, tím častěji je nutné konstatovat, že režiséru i hercům se zdařil film, hodnotnější než celý příběh, i nepřesvědčivý i příliš podobný banálním epizodám. Teď něco k samotnému příběhu: film se rozvíjí od večera, kdy vstupuje krásný a démonický cizinec do domku hlídače železniční trati, aby požádal o přístřeší.

Následuje noc, v níž za otcovy nepřítomnosti podlehne jeho dcera chvilkové cizincově vášni. Čas plyne, cizince je vidět v jakémsi cizím velikém městě pjak provozuje dále erotické hříčky s vdanými ženami. Dávno zapomenuté hlídačově dceři v domku na trati, které zbyl z oné noci jen flakon voňavky "erotikon" a nyní v hrozných bolestech se rodící mrtvé dítě, posílá peněžní částku. Několik náhod této zprvu slabé a konečně nešťastné mladé ženy přináší obrat do jejího života.

Zachraňuje svého záchrance, který neváhal přijmout těžkou ránu násilníkova nože, aby ji osvobodil. Následuje transfuze krve po které se,stává jeho ženou. Krásná, mírně šťastná, bohatá a bezstarostná měšťanka proměňuje se však v opětné blízkosti svého prvního tajemného milence v ženu, která znovu inklinuje k tomuto pánovi, který ji obklopí zvláštním fluidem svého výlučně erotického magnetismu. Opouští svého muže, ale vrací se v posledním okamžiku v téže době, kdy současně umírá milenec zastřelený jným klamaným manželem.

Odjíždí se svým mužem na cesty do Paříže, ani jako hrdinka ani jako zbabělec, ani věrná, ani nevěrná, poněkud příliš vně kultivovaná, v té době příliš běžná žena, jejímž nerozhodným dramatem a deníkem je tento film. Režisér tehdy učinil velmi správně, když vybudoval celý film na řadě náznaků, neunavujících délkou, ale velmi typicky volených. Pracoval se symbolem a zkratkou, anekdotou a místy jen lehkým dotekem, postihujícím markantně situace.

Zřejmě to byla pevná režisérova ruka, jehož erudice podala často podivuhodnou syntézu poznatků bystrého a elekticky vybíravého ducha, podařilo se vymezit hercům úlohy velmi přesně a ostře. Hra fotogenicky velmi zajímavé Ity Riny, představitelky hlavní ženské role, Olafa Fjorda, věčného a nenasytného milence z Decobrových románů. Stejně pak výborný Theodor Pištěk, Bronislava Livie a mnozí další, dosáhli namnoze vynikajících hereckých kvalit. Tak to byl ve zkratce film "Erotikon".

Úzké záběry, rafinovaná práce s výstižným detailem, rychlý střih, německým expresionismem ovlivněná atmosféra... Úsporná přesnost, do té doby v českém filmu nevídaná. A jen o pár obrazů později přituhne ještě víc, protože hradlař poskytne navoněnému světákovi nocleh a sám odejde za prací.

Fešácký George labužnicky pokuřuje v kuchyni, zatímco hradlařovou dcerou Andreou ve vedlejším pokoji zmítá neklidné spaní. Noční klid rozčísne pronikavé drrrrnčení nádrrrražního zvonku. Andrea přes sebe přehodí župan a běží k telefonu. Vytrčené kolínko. Nejistota z nefungujícího aparátu. Mužovy chtivé oči. Pár kroků. Spalující pohled. Smyslně svůdné polibky prstů. Ruce zabořené hluboko ve vlasech. Pád na pohovku. A dlouhé záběry ženiny tváře zmítající se v návalech dosud nepoznané rozkoše. A potom? Už jen kapka významně klouzající po okně stále níž a níž... Záběr, který vejde do dějin světové kinematografie.

Historek o svedených slečnách, záletných paničkách, žárlivých manželích a nemanželských dětech byly česká meziválečná literatura i film plné. V tomto směru se Machatého snímek dobové produkci nijak nevymykal, byť spojení obou proudů tehdejší červené knihovny (dívčí verze řešily problémy prvního citového vzplanutí, v dospělejších už přicházely na přetřes i vážnější problémy jako nevěra, tíživé postavení svobodné matky, sociální poměry atd.) přece jen nebylo až tak časté. Co činí Erotikon výjimečným, jsou: fotogenická konstrukce scény, odvaha popsat erotické vzplanutí výrazně otevřeněji, než bylo do té doby zvykem, mimořádná vnitřní dynamika příběhu stavějící na dokonale promyšlené a rychlé montáži, výjimečná empatie pro citová hnutí hrdinů.

Český film světových kvalit

Podobně film ostatně hodnotila i dobová kritika. Otakar Štorch-Marien o Erotikonu napsal: „... řadí se k nejpoctivěji a také nejkrásněji udělaným filmům světové produkce... není v něm ani trocha provincionalismu, ani trochu bařtipánství, není nedokrevný ani jalový, není protivný kalendářovou sentimentalitou jako většina filmů u nás vyrobených... Machatý s Víchem nelitují práce a námahy, aby se jim zdařil bezvadný detail, dovedou využít dramaticky atmosféry, pohybu i tvaru. Věci hrají s sebou, je to film harmonický, účinný absolutně čistými hodnotami kinematografickými...“

Bez chyb snímek ale přece jen není. Zestárly zejména herecké výkony. Světácké úšklebky a uhrančivá planutí očí Olafa Fjorda působí kašírovaně a směšně, nepatřičnou komikou trpí i Jeanova rvačka s povozníkem, která by se hodila spíš do parodie než seriózního dramatu. Ačkoliv se Machatý v hereckém obsazení snažil o světovost (Slovinka, Nor, Ital, Němka, Čech...), skutečnou kvalitu mu dodala jen jugoslávská Miss z roku 1926 Ita Rina v roli svedené dívky Andrey a nejobsazovanější český herec všech dob Theodor Pištěk v roli podváděného manžela. Ji zdobí mimořádná smyslnost a intenzita vnitřního prožitku, on překvapuje šiří a kvalitou dramatického rejstříku, obzvlášť uvědomíme-li si, že v pozdějších letech je už takřka výhradně obsazován do rolí komických, navíc kondelíkovsky laděných. Největší chyby se tvůrci ovšem dopustili až po dokončení filmu. Tak dlouho váhali s jeho nasazením do distribuce (první projekce proběhla na začátku léta 1929 v Karlových Varech, oficiální pražská premiéra až v lednu 1930), až se vlády na filmem definitivně ujal zvuk a na němé snímky už diváci odmítali chodit.

Autor: Jaroslav Sedláček
AČFK Projekt 100 2011

Železniční hlídač poskytne přístřeší mladému cizinci Georgovi, který v noci svede a opustí jeho dceru Andreu. Po čase se Andrea, provdaná za jiného muže, opět setkává s Georgem a rozhodne se opustit manžela.

Erotikon režiséra Gustava Machatého patří mezi několik málo snímků, které vybočují z podprůměrné úrovně české kinematografie 20. let. Na vzniku snímku se podílela řada znamenitých tvůrců od Vítězslava Nezvala, který inkognito poskytl námět, až po kameramana Václava Vícha či architekta Julia von Borsodyho. Přestože námět filmu nijak nevybočuje z dobové tradice příběhů červené knihovny, Machatý se svými spolupracovníky dokázal vytvořit stylově originální a na svoji dobu progresivní dílo, v němž prostá dějová linie otevírá prostor pro řadu formálních experimentů. Oceňována bývá především inovativní dynamická střihová skladba, kompozice mizanscény a funkční využití symbolických detailů.

Režisérem zamýšlený kosmopolitní charakter filmu dokládá jak mezinárodní herecké obsazení filmu, tak zasazení do neutrálního prostředí. Ačkoliv se filmu dostalo veskrze pozitivních ohlasů z řad odborné veřejnosti, jeho uvedení do distribuce až počátkem roku 1930, kdy byla česká kina zaplavena ranými zvukovými filmy, znamenalo pro výrobce značné finanční ztráty. Ani uvedení ozvučené verze filmu s hudbou Erno Košťála v roce 1933 nezaznamenalo zvláštní divácký úspěch. V současnosti je v kinech (a na DVD) distribuována rekonstruovaná verze s hudbou Jana Klusáka,


ZDROJ: katalog 1. Festivalu nad řekou

Němé „drama lásky o sedmi dílech“ Erotikon, jež natočil Gustav Machatý v letech 1928–29, mělo tvůrci dopomoci k mezinárodnímu věhlasu. Skandální pověstí opředený film byl očekáván s takovým zájmem, že byl ještě před dokončením prodán do zahraničí. Jeho „kosmopolitní“ charakter i ambice potvrzovalo také mezinárodní herecké obsazení v čele se slovinskou královnou krásy Itou Rinou.

Námět v podobě „filmového manuskriptu“ Panenství napsal Vítězslav Nezval. V titulcích však uveden není, neboť se obával konfliktu s kolegy z avantgardního sdružení Devětsil, jež se stavělo proti spolupráci svých členů s filmaři.

Erotikon zpracovává banální kalendářový příběh o milostném vzplanutí naivní venkovské dívky, kterou přivede do jiného stavu lehkovážný světák. Ačkoli se „svedená a opuštěná“ žena později z vděčnosti vdá za šlechetného, zámožného a usedlého muže, znovu málem podlehne zrádnému milenci. Až v závěru pochopí, že „přelétavé lásky nedají ženě nikdy to štěstí, které jí poskytuje klidný přístav manželství“.

Snímek měl oficiální premiéru v Praze až 3. ledna 1930 (poprvé byl uveden v Karlových Varech 27. února 1929). Distributor Slaviafilm s ním totiž spekulativně vyčkával téměř rok, avšak v době nasazení do biografů byla metropole již omámena vlnou zvukového filmu. Navzdory oslavným domácím recenzím nebylo divácké přijetí snímku takové, jak se čekalo, a ani jeho dodatečné ozvučení, k němuž došlo po třech letech, se nesetkalo s výraznějším ohlasem.

ZDROJ: Filmový přehled

Za deštivé noci poskytne železniční hlídač nocleh elegantnímu cestujícímu, kterému ujel vlak. Když je hlídač odvolán do služby, zůstane George, jak se cestující jmenujé, s jeho dcerou Andreou v domku sám. Na Andreu mladý světák velmi zapůsobí a ještě téže noci mu dívka podlehne. Ráno George odjede. Andrea po čase zjistí, že čeká dítě.

George pokračuje ve městě ve svém nevázaném životě a stýká se důvěrně především s vdanou paní Gildou. Když dostane od hlídačovy dcery dopis, že je těhotná, pošle jí peníze. Andrea odjede do města, aby tam tajně porodila. Dítě se však narodí mrtvé. Andrea se později provdá za muže, který ji zachránil na opuštěné cestě před znásilněním. Andrea mu dala vlastni krev pro nutnou transfuzi po zraněni, které mu násilník způsobil. Jednoho dne se náhodou ve společnosti svého manžela setká s Georgem, který ji začne znovu svádět. Záhy se i v mladé ženě probudí znovu dřívější touha, opouští manžela a chce odejít s Georgem. V jeho bytě je svědkem výstupu Gildina muže s Georgem a s hořkostí si uvědomí, že George má další milenky. Žárlivý Gildin muž Georga zastřelí. Andrea se vrací domů ke svému muži, jehož lásky si nyní mnohem víc váží.

ZDROJ: Český hraný film I.