Eros

Nebezpečný vývoj událostí   - 1
(r. Michelangelo   Antonioni)
Povídka   zhola o ničem. Scénář jako   z nejjednoduššího porno   filmu, on potká ji, bez   dlouhých cavyků dojde na sex   a naschle. K tomu spousta   zbytečné nahoty, na které   nic erotického neshledávám,   nahota = erotika platilo   možná v šedesátých   letech, kdy každé odhalené   ňadro vzbuzovalo v divácích   mylný dojem erotiky. S   přihlédnutím na věk   režiséra a jeho   dřívější filmy, možná   natáčení alespoň   posloužilo k uspokojení   choutek vilného staříka.   Sice mně, dnes již   klasičtí, italští   režiséři nikdy příliš   neoslovili, ale zakončit   kariéru něčím takovým, je   přinejmenším k   politování.

Rovnováha – 3
(r. Steven Soderbergh)
Nějaké freudovské   psychoanalýzy, byť podané   částečně humornou formou,   jsou vrcholně nudné, tudíž   nutně musí být nudné i   její ztvárnění. Za   ocenění stojí akorát   zdařilá stylizace do   padesátých let.

Ruka – 8
(r. Wong   Kar-Wai)
Ač se zde   nahota neobjevila ani v jedné   scéně, působí tato   povídka zdaleka   nejerotičtěji a zasloužila   by daleko více prostotu.   Typický rukopis režiséra   úspěšného filmu Stvořeni   pro lásku. Vizuálně   vytříbené, dokonale   nasnímané a vše doladěné   skvělou hudbou.

Eros (jako celek) - 4
První chybou je, hodnotit   povídkový film jako celek,   bohužel jinak prozatím   nelze. Druhou chybou je, dát   k sobě tak moc kvalitativně   rozdílné snímky. Slogan   filmu „Tři režiséři,   jedna erotická vize“ docela   sedí, protože Antonioni a   Soderbergh nemají o erotice   ve filmu sebemenší ponětí.