Dvojí život Veroniky

Kieślowskému se po úspěchu Dekalogu konečně dostalo výraznějšího uznání v zahraničí. Na základě nabídky francouzských producentů začal se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem připravovat první skutečně mezinárodní projekt, jenž po dlouhém hledání vhodného názvu tvůrci pojmenovali Dvojí život Veroniky. Vznikl příběh o dvou dívkách, které - přestože žijí v různých částech Evropy - jsou téměř identické. Polská Veronika je talentovaná zpěvačka s okouzlujícím hlasem. Měla by vstoupit do světa dospělých, ale její osud náhle přeruší její nevyléčitelná srdeční choroba. Také francouzská Véronique je podobně vnímavá, používá podobná gesta a mimiku, zároveň působí dospěleji, neboť je obohacená o zkušenosti racionálního západního světa. Ani ona nepostrádá hudební talent, ale - kvůli vážné srdeční nemoci - se rozhodla kariéry vzdát a pracuje jako učitelka hudební výchovy na základní škole. Právě tady jednoho dne potká svou lásku - sympatického loutkoherce, který ji okouzlí svým uměním i duchem.
Režisérovi se podařilo pro evropský film objevit výbornou Iréne Jacobovou, která si s dvojrolí Veroniky poradila nadmíru dobře a během natáčení také přinášela řadu podnětů. Vedle hereckých výkonů nás snímek uchvátí důsledným využíváním filmových prostředků. Zaujme vynikající hudba Zbigniewa Preisnera, jejíž klenuté melodie na slova z Dantova Pekla nás povznášejí mimo mantinely našeho všedního života. Podobně s atmosférou pracuje také kameraman Sławomir Idziak. Hojně deformuje filmový obraz pomocí různých objektivů a často využívá barevné filtry, aby zdůraznil především teplé hnědé podzimní barvy a různé temné odstíny červené, jež symbolizují smrt, ale i neustálý běh života. Pomocí dokonale propracovaných detailů Kieślowski vytváří strhující, až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou. Jako kdyby nás tvůrci chtěli přesvědčit, abychom film vnímali právě především skrze své pocity. Začneme-li totiž film analyzovat čistě z racionálního hlediska, nemusíme vždy najít logické východisko pro interpretaci a můžeme se ztratit v jeho mnohovýznamovosti. Pro všechny režisérovy "náhody" nelze najít jednoduché racionální vysvětlení! Jak se dostala tkanička z notových desek polské Veroniky k Veronice francouzské?
Pavla Bergmannová
Letní filmová škola 2011

V psychologickém snímku Dvojí život Veroniky (1991) pokračoval světoznámý polský režisér Krzysztof Kieślowski (1941–1996) v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a tajemného. Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se tak otevírá prostor pro úvahy a reflexe. „Polská“ Veronika, dá před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a pro tuto lásku umírá. „Francouzská“ Veronika na uměleckou dráhu rezignuje, nalézá útočiště v lásce k muži a stává se svému příteli inspirací. Obě dívky, které se náhodně setkají na kratičký okamžik, mají stejnou srdeční vadu, totožná gesta, používají stejné předměty a mají podobný vztah k otcům. Záhadné jevy podává Kieślowski s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí. S pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující obraz, naplněný zvláštní emoční silou. - Snímek měl velký úspěch u diváků i u kritiky, získal řadu ocenění a právem patří do Zlatého fondu světové kinematografie.
Filmový přehled

Krzysztof Kiešlowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí,který udržuje svou tvorbou vysoký celoevropskýi a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného Amatéra (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním Dekalogem a filmem Dvojí život Veroniky (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu
o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí. Zvláštní příběh dvou identických dívek Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě '"příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí mají stejná gesta,
používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku v muži který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí - Kieslowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný
zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Možná připomíná Tarkovského, možná Resnaise. - Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Slawomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Iréne Jacobová, která získala Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1994/3/13