Dvě věci pro život

Ta postava Vaška, to bylo   dílo. Většího vola jsem   dlouho neviděl. Celkově se   mi však film líbil. Jednak   prostředí havířiny, ale i   tak, celkově. Nemusím ho   vidět podruhé, ale prostě   byl dobrý. A je mi fuk,   jestli to byla nebo nebyla   agitka.

Slabý průměr, opravdu to   nemá daleko k agitce. Někdy   je to až k pousmání,   socialistická realita.   Přivést si ženu na   ubytovnu, problém, i když se   jedná o manželku. Na druhou   stranu život po šichtě, dá   se říci osobní volno,   protože lze těžko nazývat   nějakým životem dřinu   havířů odtržených od   nejbližších, je v těch   čtyřkách a náhodných   známostech nebo naopak   známostech po penězích   lačných. A to má ještě   Venca kliku. Film je obsazen   ostravskými herci,   slovenskými, a osvědčenými   figurkami z barrandovského   hereckého rejstříku -   Krampol, Vlach, Augusta,   Líbíček, Havel atd. Ale ta   Jarka Brousková byla ve   svých dvaceti letech pěkná   kočka oproti tomu svému   bratrovi. Co mě rozesmálo?   Když při nehodě v dole   zařve předák na Vaška:   "Vypadni, než ti natrhnu   pusu!" To mně vzal z   huby.

Film bych za agitku   nepovažoval. Nicméně je to   nevýrazný snímek obdobně   jaki dnešní nekonečné   seriály. Dělnická   prostředí dnešním   tvůrcům smrdí. To raději   nemocnice, gynekologie,   právnické firmy,   pojišťovny či podnikatele   ve sklářském průmyslu.
Vlastně je to celé o   tom, jak jedno mladé   manželství netrvá ani dva   roky. Každý z páru si najde   někoho jiného. Zajímavé je   i herecké obsazení a   člověk si uvědomí, že i   ten Potměšil byl mladej   kluk.

Sympatické zjištění, že   samaritánská Táňa   Fischerová umí zahrát i   uchlastanou děvku. Ovšem   jinak se tahle hornická   agitka trochu míjí účelem,   protože podtónově z ní   vysvítá, že horníci se ve   volném čase věnovali   hlavně alkoholu a děvčatům   typu Táni Fischerové - viz   výše. To vše podkreslené   divně apokalyptickou hudbou   Luboše Fišera.