Drahý Frankie

MILÝ FRANKIE

Nesmírně zajímavé a   citlivě zpracované téma.   Plně jsem chápala dilema   matky, jež se snaží   ochránit svého syna, který   si už tak ve svém krátkém   životě musel projít   nejrůznějšími zkouškami.   Přidat mu další trápení,   říci mu pravdu o otci nebo   jej chránit milosrdnou lží.   Ano. Lhát se nemá. To   určitě, ale existují tak   zvané milosrdné lži, u   kterých se to tak nebere.   Tato patří mezi ně. Když   se vše zamotá návratem lodi   do přístavu, co teď?   Pokračovat ve spřádání   marných iluzí nebo potupně   přiznat pravdu a zničit   poslední ideál v duši   malého hluchého chlapce. S   napětím jsem očekávala,   jak se matka rozhodne…

Nevím, jak se to   stalo, že mi tento film tak   dlouho unikal, asi je to   ostuda, ale vážně jsem jej   ještě nikdy neviděla. O to   více jsem si jej mohla   vychutnat. Se vším strachem,   touhou i nadějí… Nelze   jinak než doporučit.

Hmm..., milý a dojemný, ale   ničím extra zvláštní   snímek o mateřské lásce,   řekla jsem si - ale pak -   pááááni, ti mě dostali -   a hned dvakrát! Poprvé,   když vstoupil na scénu   Gerard Butler a se skotsky   chlapáckým šarmem jen tak   zasmušile postával nebo   rozpačitě objímal svého   "synka" a podruhé   skvělým a nečekaným   koncem.

Milující matka se snaží za   každou cenu ochránit své   postižené dítě. Závěr   filmu je skutečně emotivní.   Film si na nic nehraje, jen   vypráví dojemný příběh,   bez zbytečného   přihrávání.

Poetický a zároveň velmi   civilní film, který dojímá   i bez všech těch   srdceryvných citových   klišé....

Romantický film s hlubokou   myšlenkou? Evidentně to   jde.
Konec mi nepřijde   špatný, naopak - vše se   začíná uzavírat. Možná   by se o trochu větší   uzavřenost hodila, ale   otevřenější styl závěru   vůbec nevadí; když se nad   tím zamyslíte - happy end by   zničil jednu část myšlenky   filmu a špatný konec zase   jinou. Vřele doporučuju.

naozaj pekný   film...dojemný...ale...BOZE,C   O TEN KONIEC???!!!neviem, asi   som divná, ale naozaj som   cakala happy end. Takze pokial   nemate radi smutne konce,   nepozerajte...

... „Zase se stěhujeme.   Máma říká, že nastal   čas. Taky sice říká, že   už to bude naposledy, ale to   tvrdí pokaždé. A babička   zase říká, že pokud bude   nějaké další... ... tak ji   budeme muset zabalit do   krabice.“ Matka je   schovává před Frankiho   násilnickým otcem, ale   synovi nechává iluzi, že   jeho táta je báječný. Na   dopisy, které mu chlapec   píše, odepisuje sama a nikdy   nezapomene přidat do dopisu   známku s obrázkem lodi.   Jedna zpráva v novinách   „Loď ACCRA připluje do   přístavu“ a lži v   dopisech jsou ohroženy, je   potřeba někoho najít ...   „cizince, který by mohl   být Frankiemu tátou. Jenom   na den. Na jediný den.   Dokonce mu za to zaplatím.“   Citlivě natočený film o   tom, že brát dítěti iluze   je velmi obtížné, ale   udržovat je, je mnohdy   ještě obtížnější.