Doznání

Pro mě je nejpikantnější   fakt, že dva z největších   podporovatelů Komunistické   strany Francie v padesátých   a šedesátých letech   minulého století a zároveň   jedni z nejobdivovanějších   herců Yves Montand a Simone   Signoret (životní   partneři), vytvořili hlavní   role manželů Londonových.   Oči jim otevřela ruská   okupace Československa v roce   1968 a další události   téhož roku ve Francii. Film   jsem viděl poprvé někdy v   polovině osmdesátek na VHS,   které nelegálně putovaly v   tzv. kruhu. Režisér často   politických filmů   Costa-Gavras točil v roce   1970 příběh o českých   reálií bez dnešního   odtajnění soudních spisů a   nelze než obdivovat, jak film   vyznívá hodnověrně.   Zvěrstva tehdejšího vedení   KSČ se ukázala později a   dnes se na ně hodně   zapomíná.

Mrazivé svědectví   politických procesů v   tehdejším socialistickém   Československu na počátku   50.let natočené podle   stejnojmenného   autobiografického románu   Arthura Londona. Vzhledem k   tomu, že jsem tuto svým   způsobem otřesnou knihu   četl dokážu ocenit jak v   mezích filmových   výrazových prostředků   dokázali tvůrci tuto silnou   látku zpracovat. Herecké   výkony francouzských hvězd   Simone Signoret a zejména   Yvese Montanda jsou výtečné   a celé je to velmi emoční   záležitost. Film je to velmi   kvalitní ale určitě zdaleka   ne pro každého.

Politické procesy v 50.   rokoch, ktoré pekne ukazujú,   ako "strana"   šrotovala svoje ovečky. Film   sa síce nevyhne pár   hluchším miestam, ale inak   celkom pôsobivé.

Československo, 50. léta a   nelidský teror na lidech v   podobě vykonstruovaných   procesů. Francouzský   filmový přepis autentických   vzpomínek popsané v knize od   československého   komunistického politika,   diplomata a publicisty Artura   Londona, který emigroval do   Francie. Doslova horor   mající reálné základy.   Příběh vypráví osud   Antona Ludvika, toho času   náměstka ministra   zahraničních věcí v   Československu, který je   sledován StB až do dne kdy   je zatčen a umístěn v   izolačním vězení, kde je   mučen dokud se nedozná ke   zradě. Stojí za   připomenutí, že něco   takového natočili i čeští   tvůrci, ale bohužel a   nepochopitelně tento snímek   upadl v zapomnění. Jmenuje   se ´Jen o rodinných   záležitostech´ a pro změnu   byl natočen podle románu   Jaromíry Kolárové vydaného   v roce 1965, jehož děj je   tomuto podobný jako vejce   vejci. Scénář byl však   dokončen až v roce 1988 a do   kin se film dostal zrovna v   době tzv. Sametové revoluce   a co si budeme povídat, kdo   by v tuto dobu chodil do kina.   Tento francouzský film však   pochopitelně také neměl v   Československu na růžích   ustláno. Byl striktně   zakázaný. A není divu.   Tohle by se mělo v televizi   promítat hodně často, neb   lidé zapomínají a z dob   komunismu si připomínají   jen to dobré. A rozhodně se   na to měli podívat čeští   tvůrci, kteří stojí za   filmem ´Milada´. Takhle   nějak ten film měl vypadat.

Herci se svých rolí zhostili   dokonale, a v podstatě nebylo   ve filmu hlucho. Jen je velká   škoda, že jsme si to   nenatočili sami, ale museli   to za nás udělat cizí.   Skvělý snímek a zatím   hodnotím hodně vysoko.   Uvidím co napodruhé, někdy   v budoucnu.

Tento film byl u nás   promítán někdy na počátku   devadesátých let a pak už   nikdy neopakován. Je natočen   podle knihy a osobních   prožitků Arthura Londona.   Ten na vlastní kůži poznal   vyšetřovací metody a   justici padesátých let   dvacátého století. Byl to   mimo jiné i boj o moc, kdy   bylo nutné zbavit se   nepohodlných osob. Soudím,   že snímek měl větší   hodnotu a význam před   nějakými 25 lety, než dnes.

Film dle skutečných   událostí. Protistátní   spiklenecké centrum v čele s   Rudolfem Slánským, komu z   nás toto něco říká? Padlo   11 rozsudků smrti, 3   doživotí. Ve filmu se   dozvídáme, jak to vlastně   bylo. Obžalovaní se museli   vše naučit nazpaměť   včetně odmlk.Žádost o   milost zamítnutá, popel   vysypán na zledovatělou   silnici.
Revoluce   začala požírat své   vlastní děti.