Donbas

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po   neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná   propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž   se společnost začne nelichotivě rozkládat.   Takovou atmosféru přináší artový snímek   režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné   absurdity, kterou se mu výborně podařilo   odlehčit ironií, satirou a místy snad i   grotesky. I když divácký úsměv to snad ani   vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale   snímek zcela jasný, i když neinformovaný   divák může mít u mnohých scén problém   pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina,   separatistická skupina, zkrátka to všechno   jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová   realita. Syrová realita ční i z každičkého   záběru, že to až vypadá, že se jedná o   publicistický dokument než o film. Děj je   epizodický, což v podstatě každičkou scénou   s určitého místa či prostředí vyvolává   dojem povídkového filmu. Každá ale taková   scéna, či dejme tomu povídka, o něčem   vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá   i naprosto výborná kamera kombinující různé   styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale   použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v   artových filmech nejpoužívanější, statický,   který je svým dojmem záběru z bezpečnostní   kamery asi nejrealističtější. O hereckých   výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své   role nehrají. Herci své role doslova a do   písmene žijí. Realita války a takovéto   autentické filmové zobrazení se od sebe v   podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje   spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani   ponětí, že se takové podobné na Ukrajině   skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?”   ptá se důstojnice mladíka během prohlídky   cestujících v autobuse. “Protože je matka   nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně   nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě.   Nejšokující je ale asi scéna veřejného   lynče staršího chlapíka, který se dal na   stranu fašismu. Chování lidí na principu   zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až   divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná   každá rána pěstí, ale i každičké   nenávistné slovo. Tento film je po obsahové   stránce fikce, ale plný skutečného realismu.   Scény z ulice, z krytu, z politického jednání,   je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané   útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po   zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý   soudný divák nezapomene.

Bizár - Absurd - Donbas:-(
Zvláštní absurdní bizár, který je pro nás   zde asi hůře stravitelný a upřímně ledasco   jsem vůbec nepochopil. Připomínalo mi to   některé filmy z konfliktu bývalé Jugoslávie,   kde se také mísil divný humor absurdno a   další věci, kterým mi těžko můžem   rozumět. Člověk je pak rád, že nemusí žít   v těchto místech, není to pěkné na pohled.   Pokud dobře chápu proruské obyvatelstvo, tak   nevím proč nejdou do Ruska a víří   "rejdy" které v tuto chvíli jsou   regulérní válkou. Nám, je dobře, nebo bylo,   postupně se bude vše spíš kvůli tý debilní   válce vše zhoršovat, takže se vlastně celá   tahle anabáze spíše přehlíží a Rusko ať si   dělá co chce že? Každý se ho bojí až to   přerostlo v něco obludnějšího. Popravdě   nevěřím proruským nacionalistům ani slovo,   ale je jasný, že umírají lidé na obou   stranách a X lidí spolu normálně vychází,   jen vysoká politika a štvavá mezi ně vráží   klín. Film samotný je zvláštní sled   událostí a scén, které jsou částečně   propojené a ukazují podivnosti v této válce,   konfliktu. Film je docela dlouhý a nemá tah na   bránu, nicméně je to jedno, celé tohle   přerostlo v něco co se může dostat i k nám   nebo jinam v Evropě a pak to můžem poznat na   vlastní kůži, snad k tomu nedojde a v Ukrajině   nastane brzy klid, což je bohužel zbožné, ale   málo pravděpodobné přání, které se spíše   v nejbližší době nevyplní:-(

No nevím no... Podle mě to nemělo ani hlavu ani   patu. Myslím si že pojetí toho tématu je dost   nešťastné, což je škoda.

Těžko hodnotit, když to spíš než film   působí jako takový nezávislý hraný dokument,   který těm, kteří neznají aktuální situaci v   Doněcké oblasti Ukrajiny vůbec, anebo jen ze   zpráv, pomůže nahlédnout na situaci a hlavně   motivaci místních obyvatel, kteří živoří na   okupovaném území a jsou masírováni   propagandou jakoby se tam čas zastavil před 70ti   lety. Je to děsivé.