Svět patří nám

Poslední společný snímek satiristického dua V   + W, neboť jejich následující činnost v   Československu narušilo vypuknutí 2, světové   války a oba byly nuceni emigrovat do USA.   Válečná hrozba byla ve vzduchu už dlouho a to   by nebyli právě tito dva, aby tuto skutečnost   ve své tvorbě nepoužili. Poměrně málo se   ví, že byla pro film použita divadelní hra pod   názvem ´Rub a líc´. Na režijní stoličku   samozřejmě opět neusedl nikdo jiný, než   Martin Frič. Celý dějový koncept na svou dobu   samozřejmě začíná problematikou kolem   hospodářské krize, do kterého se čím dál   více vtírala temná mračna nacistické   ideologie. A dalo by se říct, že na svou dobu   to byla skutečně odvaha. Dnes je už známo, že   právě kvůli nacismu zasáhla cenzura a tak   musela být změněna zparodovaná jména   nacistických pohlavárů a dokonce i jejich, prý   až moc průhledných, obleků. Parodování   aktuálního dění jim vyšlo už v jejich   předchozích snímcích, což potvrzuje vcelku   velký divácký ohlas. A ohlas měl i tento   snímek a to tak velký, že nakonec nechali   nacisté spálit všechny negativy a kopie.   Nemožné se však stalo skutečností a něco se   přeci jen podařilo zachránit. Po válce byl z   dochovaných a poskládaných materiálů opět v   kinech snímek uveden, jen bohužel ne v takové   podobě, jaký před válkou byl. Každopádně i   tak se toho dochovalo dost na to, aby jsme si   mohli v plné dokonalosti chybějící scény ve   své představivosti doplnit. Snímek je ve své   podstatě nadčasový a i po tolika letech od   svého vzniku má každé nové nastupující   generaci co říct. Na veškeré nešvary   inteligentním způsobem upozorňuje a humorným   stylem před nimi varuje. Mistrovství pánů   Voskovce a Wericha je stále nezpochybnitelné a   nezhatí to ani na dnešní dobu ne zrovna   ideální technická stránka filmu.

Na můj vkus moc postav a moc politiky. Scény s   V+W jsou dobré, ale nějak se mi jich zdá málo.   V každém případě asi bude povinnost   filmového fandy toto dílko vidět, i když já   si myslím, že kdyby jej neviděl, tak by zase o   tolik nepřišel. Dávám plusy za trochu té   legrace, které bych snesl více.

Česká klasika a nejvyšší třída   komediálního filmu, to je film Svět patří   nám. Šlo naprosto geniální dílo, protože zde   dva divadelní umělci, ukázali, že návyky a   postupy známé z divadla, mohou být i   předností, pokud jde o kvalitní scénář,   dialogy a režisérskou osobnost. Dodávám a   skladatele.

Voskovec a Werich natočili čtyři společné   filmy a ty patří do klenotnice   československého filmu. Bavíme se při   scénkách, které nám připomínají scénky z   amerických grotesek. Já osobně mám radši Hej   rup, který nám více připomíná naší   domovinu a ovšemže není nad maslostroj, který   si naší hoši uměli sami vyrobyt a nemuseli jej   dovážet...

Přijde mi to až moc politické, což bylo   účelem tohoto filmu.Ovšem kdyby tady nehráli   pánové W + V, tak by ten film určitě neměl   takový ohlas.
Stejně mi přijde docela   neprávem opomíjený, protože své diváky si   našel, i když mně zrovna moc ne.

Většina z tohoto, byť téměř 80 let starého   humoru, dodnes docela funguje; ale sorry, nemám   rád politiku. Kdyby byla jen zápletkou   příběhu, ale tady je jeho hlavním smyslem.   Takže skalním fanouškům se omlouvám, ale víc   fakt nedám.

Naprosto povinný snímek pro každého Čecha,   představuje nám jak ta naše nátura bojuje s   gigantickým nepřítelem, s humorem, ale ne s   ledajakým, s velmi inteligentním a humorem na   úrovni, ve kterém byli mistři, tito dva   pánové. Myslím, že film Svět patří nám, by   se měl objevit ve vašem seznamu a s velmi   vysokým hodnocením.

Jezte kroupy !!!
Krupp Essen - Jezte kroupy! Těmito slovy si ihned   připomenu snímek s Voskovcem a Werichem Svět   patří nám. Byl natočen těsně před válkou a   jednalo se o silně levicové a protifašistické   dílo. Film je hereckým koncertem hlavní   dvojice, která téměř nesleze z plátna.   Samozřejmě se nemůže zapomenout na další   představitele, jako je polepšený ředitel Hart   v podání Jaroslava Průchy, či František   Černý v roli dělníka Bidona. Nechybí ani   hudba z Osvobozeného divadla.

Klasická předválečná V + W kritika poměrů   ve společnosti a obava před nastupujícím   terorem fašismu, u které je často patrná   tehdejší částečně levicová orientace obou   autorů. Humor je to milý, lidský, občas až   groteskní, některé scény z továrny   připomínají Chaplinovu satiru Moderní doba.   Nadčasovost a vážnost tématu je sice patrná,   avšak dnes už spíše (i svým zpracováním)   trochu úsměvná. Ovšem je to kalsika české   předválečné tvorby...