Dogma

Kevin Smith se vrací s další drsnou komedií. Tentokrát si vzal na mušku křesťanství. Vystupují zde opět Smithovi kamarádi a typičtí herci - Jay a tichý Bob (tichého či mlčenlivého Boba hraje sám Smith) jako proroci k pohledání, Ben Affleck a Matt Damon coby padlí andělé, kteří se chtějí vrátit domů, do nebe a Linda Fiorentino, co jim v tom má zabránit. Určitě byste v Salmě Hayek viděli múzu, ale že by Bůh byl žena v podobě Alanis Morisette a apoštolů nebylo 12, ale 13 a v Bibli se o třináctém nepíše, protože byl černý jako Chris Rock...to už je možná pro věřící silné kafe. Ovšem pro nás ostatní je to veliká sranda. (pozn. autora: Kvalitou snímek nijak nevyčnívá, ale pro ten uvolněný humor, plno promyšlených hlášek a celkem pochopitelný příběh si film zaslouží určitě vyšší hodnocení...)

Bylo nebylo... andělé Loki (Matt DaBmon) a Bartleby (Ben Aftleck) si
kdysi dávno spokojeně medili v nebi a na Zemi sestupovali, většinou jen když bylo třeba vykonat nějakou tu špinavou práci. Po jedné obzvláště namáhavé likvidační fušce si dali pár panáků a v opileckém rozjaření došli k závěru, že je jejich práce už nebaví a že s ní tedy jednoduše končí. Poslali Boha do oněch míst a ten je na oplátku poslal do věčného vyhnanství na Zemi.
Po pár stoletích svitla nešťastníkům naděje na návrat "domů". Objevili v Božích zákonech skulinku, která by jim umožnila vrátit se do ráje. Jenže to mělo jeden pekelně ostrý háček, o kterém nevěděli. Veškerá existence života, vesmíru a vůbec je totiž založena na principu, že Bůh je neomylný a pokud by se andělům podařilo dokázat opak, znamenalo by to okamžitý konec VŠEHO.
To by bylo poněkud nemilé, takže na scénu musí přijít zachránce. Z důvodů, které se dozvíme za pochodu, má spasitel podobu Bethany (Linda Fiorentinová), pohledné "skoročtyřicátnice", vydělávající si na živobytí - a teď to přijde - na klinice, kde se provádějí potraty. Bethany si s Bohem už nějaký čas právě dvakrát nerozumí, ale když se vám doma v noci vynoří z plamenů "boží hlas", anděl Metatron (Alan Rickman), šmahem předvede pár zaručeně neiluzionistických zázraků a vyšle vás na "křížovou výpravu" do New Jersey, můžete odmítnout?
No dobrá, můžete. Bethany přesvědčilo až Metatronem předpovězené setkání s dvojicí "proroků" v podobě Smithových tradičních postav - neskutečně ukecaného a věčně nadrženého magora Jaye (Jason Mewes) a mlčenlivého hromotluka Tichého Boba (režisér Kevin Smith osobně). Fajn, jede se do New Jersey zabránit andělům v likvidaci vší existence. No, bude to fuška.
Pomocnou ruku trojici naštěstí podají ještě třináctý apoštol Rufus (Chris Rock), o kterém se v Bibli nepíše, protože je černoch (stejně jako Ježíš Kristus, ale ten se úplně zatloukat nedá) a pohledná múza Serendipity (Salma Hayeková). Pro úplnost je třeba zmínit ještě intrikánského démoná Azraela (Jason Lee) a možná přijde i Bůh (Alanis Morissette).
"Spalte to svinstvo!`` dožadovaly se předem tisíce rozhořčených amerických katolíků poté, co se dozvěděli, o čem připravovaná komedie Kevina Smithe (Zoufalec) Dogma bude. Filmy, zabývající se náboženskými tématy, neměly nikdy na růžích ustláno. Obzvlášť v USA, kde se k víře v Boha hlásí přes 90 procent populace. U nás to s kontroverzí, obklopující Dogma, tak žhavé nebude, leč pověst buřičského snímku, pohoršujícího věřící nalevo napravo, dorazila s předstihem i k nám, takže se jí na zoubek podívat zkrátka musíme.
Namátkou tedy: andělé si své poslední dny na Zemi zpestřují zabíjením hříšníků, kardinál Glick (George Carlin) se angažuje v kampani, která má katolické církvi dodat moderní populistickou tvář a jejíž součástí je mj. nahrazení zastaralého depresivního krucifixu soškou rozjuchaného "kámoše Krista", umírá spousta lidí a především: kdekdo mluví neskutečně sprostě (Jay i tváří v tvář Bohu).
O co se zřejmě nikdo z pohoršených katolíků nepokoušel (zřejmě proto, že téměř nikdo z nich film ani neviděl), je zjistit, co se vlastně pod vší tou "špínou" skrývá.
Dogma je přemítáním přesvědčeného katolíka o významech, podtónech a klikatých uličkách jeho víry. Smith je člověk, kterému v hlavě víří spousty otázek a který seje nebojí otevřeně a bez servítků rozebírat a předhazovat ke zvážení svým bližním. Pravda, nejsou to žádné zásadní záležitosti, ale o to nejde. Důležité je, že i relativní drobnosti jako zobrazení Boha v ženské podobě, debaty o tom, že Ježíš byl černý a měl kupu sourozenců či naznačování, že v Bibli chybějí důležité části, mohou diváka, ochotného přemýšlet a stavět zobrazované a pronášené myšlenky do širšího kontextu, k nějaké té mozkové aktivitě skutečně přimět. To, že Bůh rozverně skotačí na trávníku a apoštol při vzpomínkách na Ježíše utrousí, že "mi ten negr dluží dvanáct babek", je už jiná věc. Můžete to vnímat jako překážky (potažmo urážky) nebo jako neodmyslitelnou smithovskou "šťávu", která k jeho filmům prostě patří. Berte, nebo nechte být.
Osobně radím berte, protože snad všem kromě zapřísáhle konzervativních věřících a na pár (stovek) ostrých slůvek citlivějších netykavek Dogma nabízí když už nic hlubšího, tak přinejmenším velmi dobrou zábavu. Smithovy dialogy jsou nejen chytré, ale především často k zbláznění vtipné a navíc je pronáší extrémně lahůdková herecká sestava, "oscarovými dvojčaty" Benem Aftleckem a Mattem Damonem počínaje a Smithovým objevem Jasonem Mewesem konče. Zvláštní zmínku si zaslouží především tradičně vynikající Alan Rickman, jehož kouzelně bezpohlavního arogantního Metatrona by většina ostatních herců přehrála buď do teatrální odpudivosti nebo naopak do gumové sterility, a sám Smith, který si na rozdíl od minivýstupů z předchozích třech svých filmů tentokrát nadělil podstatně větší prostor (Dogma má ostatně být poslední film, ve kterém se dvojice Jay + Tichý Bob objeví) a překvapivě si v něm střihnul několik slušných mimických výstupů, které obzvláště potěší především jeho věrné diváky.
Ti vědí i to, že od Smithe-režiséra nemohou očekávat žádné akční smrště. A Dogma je, stejně jako jeho předchozí filmy, především dialogový snímek. Přestože je v podstatě stylizovaný do podoby road movie, devadesát procent děje vypadá tak, že někdo sedí ve vlaku, v autobuse, nebo třeba u pumpy a debatuje a debatuje. Když už dojde na akci, je Smith viditelně poněkud slabší v kramflecích. Nicméně především v závěru filmu se vypnul k na své poměry
nevídanému výkonu a prokázal, že přeci jen má i špetku citu pro konstrukci rozmáchlejších výjevů. Přesto jsem se ale při sledování filmu čas od času nemohl zbavit pocitu, že kdyby Smith tentokrát přenechal režii někomu jinému, mohl být výsledek lepší.
Škoda je i krapet rušivých míst, na kterých je vidět, že páně střihačovy nůžky se měly čile k světu (oproti prvnímu sestřihuje finální verze téměř o hodinu kratší!). Kromě několika poklesků v logice vývoje příběhu tak vznikly i nepříjemné díry v kontinuitě některých scén.
Leč který filmař je bez hříchu, ať hodí kamenem (au! to bolelo, Stevene). Dogma je i se všemi svými poklesky stále velmi vydařený film, za který má Kevin Smith - ať si naštvaní katolíci říkají, co chtějí - v nebi čárku k dobru.

Autor/Zdroj: Vosmik Ondřej/Cinema


Americká komedie scenáristy, režiséra a herce Kevina Smithe Dogma je jedním z filmů, které vzbudily odpor u katolické obce. Pojednává totiž o řadě věcí, spoje-ných s křesťanskou vírou, avšak činí tak nezvykle drsnými a zemitými prostředky. Hrdiny příběhu ze současné Ameriky jsou dva padli andělé, Bartleby a Loki, kteří byli za odmítnutí služby Bohu svrženi z nebe do Wisconsinu. Ale katolické dogma praví, že Bůh bude v nebi ctít zákony, přejaté svou církví na zemi. A díky papežem schválené kampani newjerseyského kardinála Glicka se hříšníci mohou dostat do nebe očištěni, když projdou během zvláštní akce portálem jeho kostela. Andělé se tedy vydají do New Jersey. Nevědí však jednu věc, svým činem by dokázali, že neomylný Bůh pochybil, a to by znamenalo konec světa. Nebeské mocnosti proto vyšlou proti andělům rozvedenou Bethany Sloaneovou z lllinois, jež se sice odvrá-tila od Boha, ale jež má k němu blíže, než se domnívá. Na její pomoc se přidá řada bytostí, od narkomanských „proroků" přes černošského apoštola, mytologickou múzu až po samotného Boha. - Kevin Smith je vyznáním římský katolík a svůj film pojednal jako poněkud silácké rozjímání nad problémy současné víry; spíše než dvojice andělů je totiž hlavní hrdinkou filmu Bethany, zmítaná pochybnostmi o Boží spravedlnosti. Řadu tradičních náboženských dogmat tvůrce shazuje s pomocí mystifikátorských poukazů na „biblí zamlčovaná" fakta (např. pohlavní život Josefa a Marie po narození Ježíše) a pracuje s osvědčeným kontrastem vznešenosti a vulgarity. Film: je ve svém vyznění prokatolický, v podtextu se však dovolává oživení a modernizace náboženské praxe. V první řadě však jde o nevázanou fan-taskní komedii, již tvůrce zahltil nadbytečným množstvím postav (např. Bartleby a démon Azrael jsou v podstatě vzájemně zastupitelní) a vedlejších zápletek (Lokiho vášnivé trestání viníků). Ty je nutno exponovat a osvětlovat dlouhými dialogy; je ovšem pravda, že právě s lehkostí napsané dialogové scény jsou silnou stránkou Smithova stylu. Tvůrce však rovněž sahá k nepatřičnému násilí. Neblaze se na filmu podepsala také nutnost sestříhat materiál na únosnou délku. - Postavy Jaye a Boba Nemluvy (jehož hraje sám režisér) pocházejí ze Smithovy newjerseyské trilogie, kam patří filmy Clerks (1991 Podvodnici z New Jersey), Mallrats (1995, Flákači) a Chasing Anty (7996, Zoufalec)

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled