Dítě z Maconu

Raplh Fiennes a Julia Ormond se představují v kontroverzním filmu Petera Greenawaye, který se odehrává v sedmnáctém století. V italském městečku Macon se staré nemocné ženě narodí dítě. Lidé odmítají věřit, že to krásné dítě může být její. Další žena se okamžitě chopí příležitosti a vydává dítě za svoje - tvrdí, že bylo porozeno z neposkvrněného početí. Žena zneužije úžasu obyvatel městečka k získání privilegií a navíc drží své rodiče pod zámkem, aby pravda nevyšla na povrch. Žena se pokusí svést biskupova syna, ale dítě ho zázrakem zabije, aby bylo ochráněno její panenství. Žena poté dítě udusí a následuje hrozivý biskupův trest - je znásilněna 206 vojáky.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: titulky
Premiéra: 02.12.2013 CX

V roce 1650, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Příběh, odehrávající se nejprve na jevišti, nachází odezvu v hledišti, hra a skutečnost se začínají osudově prolínat...

Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat Dítě z Maconu jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma „her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s citem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost jsou však brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost.
Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma „patent na zázraky', i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků, vznikla velmi sugestivní podívaná.
Kino ART

Autor/Zdroj: /


V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno svou sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat Dítě z Maconu jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno v „boschovském provedení a typicky greenoweyovském chaosu“ jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a velkým finále. Děj se odehrává no jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma „her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy.
Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání o zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost.
Greeneway natočiI působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která má „patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a erchetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se, že k dokonalosti dovedený Greenowayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. 0 tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.
„Obcování je vážná záležitost ze které nic není. leda nemoc o smutek." (P. Greenaway)
Dítě z Maconu je inspirováno řadou skutečných případů „Svatých dětí", zaznamenaných ve středověku - tedy dětí, které byly z nejrůznějších důvodů, především však pro údajné panenství své matky považovány za boží zázrak. (...) Peter Greenaway popsal téma Dítěte z Maconu jako téma zneužívání dětí, v tomto případě několikanásobného - ze strany matky i v ideologické hře církve. Za neméně důležité však považuji režisérův pokus navrátit odcizeným obrazům jejich diváky, přimět oči, uvyklé dennímu televiznímu zpravodajství, aby dokázaly vnímat krutost života. (0. Zach, Kinorevue 3/96)

Autor/Zdroj: /Kino ART

Podle původního záméru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat Dítě z Maconu jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem. třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává v roce 1659 na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. - Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Jeji Dcera dosáhne toho, že lidé uvěři na zázrak nového
neposkvrněného početí, a vydává se za matku Dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost - Greenaway naatočil působivé podobenstvi o zneuižváni dětí, o moci církve, která má "patenr na zázraky", i o sndném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem s liturgickými a rituální,i (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vnikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se, že k dokonalosti dovedený Greeeawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. 0 tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznaču-
jící ve zmnožujícím efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého "divadelního kusu". - Konkrétní francouzské město Macon nehraje ve filmu žádnou roli a jedinou historickou postavou díla je mladý Cosimo Medicejský, spojující v sobě právě roli vznešeného diváka a zároveň neblahého herce.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled