Dáma v jezeře

Režisér Robert Montgomery a zároveň představitel hlavní role převedl na filmové plátno známý detektivní román Raymonda Chandlera Dáma v jezeře. Zároveň se rozhodl pro zajímavý experiment: natočit film tzv. subjektivní kamerou. Divák tedy vnímá děj filmu jakoby očima detektiva Philipa Marlowa.

Soukromý detektiv Marlowe má vypátrat, kde se zdržuje záhadně zmizelá manželka bohatého továrníka. Naposledy byla žena spatřena u horského jezera, kde mají manželé chatu. Tam se Marlowe potká s neustále opilým hlídačem chatové oblasti, jehož manželka také zmizela. Když je ve vodě objevena mrtvola ženy, je opilec přesvědčen, že se jedná o jeho ženu. To odsvědčí policii a detektiv propadá skepsi. Musí se vyrovnat se zkorumpovanou policií a odhalit pravdu. K tomu vede společná minulost obou zmizelých žen.

Doba soukromým očkům nepřeje, detektiv Phillip Marlowe je mizerně placený, a tak se rozhodne poslat povídku do rodokapsového magazínu. Právě v jeho redakci ale nečekaně narazí na nový případ - pátrání po vydavatelově nezvěstné ženě. Zprvu nevinně se tvářící vyšetřování ale záhy vyhrotí nález první mrtvoly - smrt neodpočívá ani o Vánocích.
Patří-li Občan Kane (Citizen Kane, 1941) mezi nejčastěji vyzdvihované tituly filmové historie, není to nadarmo - jeho vliv na hollywoodskou produkci byl ve 40. letech neoddiskutovatelný a mimo jiné vedl k nárůstu používání subjektivních narativních technik v do té doby o poznání usedlejších filmech. Jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto posunu je režijní debut herce Roberta Montgomeryho, který v adaptaci knihy Raymonda Chandlera Dáma v jezeře také sám ztvárnil detektiva Phillipa Marlowa. A celý snímek pojal tak, že působí, jako by byl přesným záznamem toho, co vidí hlavní hrdina - jeho samého tak v podstatě nespatříme, výjimkou jsou občasné odrazy v zrcadle a také vložené pasáže, v nichž do kamery vysvětluje detaily svých dobrodružství. Místy až naivně vyprávěný film je dokonale ozvláštněn použitou technikou, chvílemi trochu neobratnou (kamery byly v té době stále ještě značně nepohyblivé), ale rozhodně důslednou. Absence hrdiny v obraze vedla nejen k odlišnému pojetí střihu, ale i jiným akcentům ve zvukové stopě (charakterizace hrdiny je „dovybavena" jeho častým hvízdáním) a občas také roztomile afektovanému herectví (nezřídka přímo do kamery). Avšak přestože vidíme vše, na čem spočine oko soukromého detektiva, motivace postav zůstává záhadou a pohání detektivní zápletku až k finálnímu nečekanému rozuzlení. Největší atrakcí je zde ale sama použitá technika subjektivního hlediska, která nicméně nezřídka vytrhává ze soustředění na příběh, a mimo jiné právě proto se v kinematografii nikdy příliš neujala.

Viktor Palák
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016