Ďáblův ostrov

Fridrikssonův pohled na poválečná léta, která prožívají různé generace jedné islandské rodiny tak odlišně.

Ceny: Amanda 1997: Nejlepší severský dlouhometrážní film, MFF Karlovy Vary 1997: Cena FIPRESCI

Film zachycuje období po druhé světové válce, kdy na Islandu stále ještě zůstávají americké posádky, ale jejich největší základna Thule se proměnila v ubytovnu pro lidi bez přístřeší. V jednom z bývalých vojenských baráků žije i Tómasova rodina. Tómas (Halldórsson) pracuje v docích a tiše lituje, že před čtyřiceti lety svolil oženit se s potrhlou Karolínou (Jónsdóttirová), aby dal jejímu nenarozenému dítěti otce. Jejich rozvedená dcera, matka tří dětí, se provdala za amerického vojáka a odstěhovala se do Kansasu. Fridriksson se ve svém vyprávění soustředí na osudy jejích dvou synů, jejich rozdílné povahy i vzájemný vztah. Starší Baddi (Kormákur) odešel s matkou do USA, ale po čase se ve velkém stylu vrátil - s americkým bourákem i oblečením, americkým přízvukem, slovníkem i postoji a láskou k Elvisu Presleymu. Jeho mladší a citlivější bratr Danni (Geirsson) jen mlčky sleduje Baddiho namyšlené a sebestředné jednání a nepřijatelné chování vůči celé rodině. Život lidí v bývalém táboře není lehký a většinu problémů řeší alkoholem, ale dlouhé noční párty a násilnické chování Baddiho a jeho přátel je pro všechny už příliš...
Retrosnímek zasazený do padesátých let se tematicky blíží staršímu režisérovu dílu Filmové dny (1994), které se odehrávalo v letech šedesátých a také, byť spíše nostalgicky, reflektovalo dobu a otázku ovlivnění americkou společností a populární kulturou. Tu film skvěle ilustruje využitím americké hudby i filmu, čímž živě evokuje dobovou atmosféru. Fridriksson se snaží představit nelehkou poválečnou situaci realistickým způsobem, americké vlivy nekritizuje, vždyť Baddiho chování přece neformoval jen krátký pobyt v USA. Na rozdíl od svého předchozího snímku Zimnice (1995), zastupujícího lyricko-poetickou linii tvorby, je Ďáblův ostrov realistickým pohledem na konkrétní situaci a místo v islandských dějinách. Nevyhýbá se ani drsným násilným scénám či tragickým momentům.
Marie Barešová, 36.LFŠ 2010

Tragikomický příběh rodiny, žijící v padesátých lrtrch v provizorních barácích po americké armádě (jež okupovala Island ve druhé světové válce).
Ďáblovým či ďábelským ostrovem v názvu snímku je míněn jak samotný Island, tak kolonie, obydlená přistěhovalci z venkova a tvořící na nehostinném ostrově jakési "druhé vyhnanství".
Život starého Tomase Tomassona, jeho ženy Karoliny a jejich potomků je ve všech ohledech ovlivněn prostorem, v němž je rodina kvůli sociálnímu postavení takřka izolována od lidí, žijících v normálních podmínkách. Tomasova dcera Gógó se vdá za staršího amerického vojáka hlavně proto, aby si zajistila lepší životní podmínky. Divoké mejdany Gógina dospělého syna Baddiho, jenž se vrátí po krátkém pobytu v Americe jako světák, jsou únikem před bezvýchodnou realitou. Svůj úděl se pokouší překonat i mladší baddiho bratr Danni, jenž se stane pilotem. Společenství, nad nímž bdí babička Karolina, obdařená věštěckými a mystickými schopnostmi, a jehož vnitřní rozkoly zahlazuje dědeček Tomas, kdy se Tomassonovi musejí z vojenských baráků odstěhovat do šedivých sociálních bytovek…

Autor/Zdroj: /Popis


CinemArt
UFD-číslo filmu: U98001
Distributor-číslo Iistu:001198
číslo filmu: U98001
Distribuční název: DABLUV OSTROV Originální název: DEVIL'S ISLAND
Premiéra: 8.ledna 1998
Distributor: Cinemart a.s.
Programování v ČR: PRGFILM , Prostějov
Produkce: Island / SRN / Norsko / Dánsko
Rok výroby: 1996
Slogan: Některé sny se stávají skutečností ...
Ironické vyprávění F. T. Fridrikssona o Islandu padesátých let.
Režie: Fridrik Thor FRIDRIKSSON
Scénář: Einar KÁRASON
Kamera: Ari KRISTINSSON
Hudba: Hilmar Srn HILMARSSON
Hraji: Baltasar KORMÁKUR, Gisli HALLDORSSON, Sigurveig JÓNSDÓTTIR, Halldóra GEIRHARDSDÓTTIR aj.

Život v poválečném táboře v Reykjavíku, v nouzových obydlích po amerických vojácích , není vůbec snadný. Unavené ženy a jejich těžce pracující manželé se snaží vyjít s výplatou. Mladší generace vlak sní o dolarech, rock'n‘rollu a americkém způsobu života. Aby oslavili nebo utopili svou bídu, mají vždy po ruce dobrý důvod se opít. Staří manželé Karolina a Thomas, žijž v táboře spolu s dorůstajícími vnuky, zatímco jejich dcerail
Gógó uniká za lepším životem do USA. Baddi, Karolinin nejoblíbenější vnuk, se vydává za matkou. Po návratu ze Států je přivítán jako hrdina. Projíždí se ve svém americkém bouráku jako islandský Elvis. Ale sláva se brzy rozplývá a jeho zklamání má hluboký vliv na celou rodinu. Baddiho mladší bratr Danni má svůj tajný sen, který uskutečni, končí vlak tragicky. Rozvedená Gógó se vrací na Ďáblův ostrov ; kde se vůbec nic nezměnilo. Naděje však umírá poslední a tak se pouští do dalšího milostného dobrodružství. Život jde dál, je spíš hořký než sladký. Karolina se musí smířit s tím, že její rodina je vystěhována z volnosti jejich provizorních baráků, do jednotvárné šedi sociálních bytů.
Film byl uveden v soutěži MFF v Karlových Varech, kde obdržel cenu FIPRESCI a zvláštní uznání Mezinárodní poroty filmových klubů.
Přístupnost: od 15 let
Verze: české titulky
Minutáž: 103 minut
Formát: 35 mm,1:1,185, Dolby SR
Žánr: příběh
Propagace: B/4,TY, rozhlas

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Reykjavík, padesátá léta. Rodina starého Thomase Thomassona žije v nuzném obydlí v táboře, který zůstal opuštěný po odchodu amerických vojáku z Islandu. Dcera Thomase a jeho ženy Karolíny, odkvétající Góró se vdává za obtloustlého Charlieho Browna a odchází s ním do Kansas City. Má už dva dospělé syny - odvážného Baddiho a introvertního Danniho - a vdanou dceru Dolly. Na svatbě ukradne Baddi ženichovi pistoli, kterou si chce schovat u kamaráda. Zbraň se ovšem dostane do špatných rukou a na ostrově se začne dít jedna katastrofa za druhou…
Dny evropského filmu 2000

Autor/Zdroj: /


Život v poválečném táboře v Reykjavíku, v nouzových obydlích po amerických vojácích, není vůbec snadný. Unavené ženy a jejich těžce pracující manželé se snaží vyjít s výplatou. Mladší generace však sní o dolarech, rokenrolu a americkém způsobu života. Aby oslavili nebo utopili svou bídu, mají vždy po ruce důvod se opít. Staří manželé Karolina a Tomas žijí v táboře spolu s dorůstajícími vnuky. Zatímco jejich dcera Gógó uniká za lepším životem do USA, Baddi, Karolinin nejoblíbenější vnuk, se vydává za matkou. Po návratu ze Států je přivítán jako hrdina. Projíždí se ve svém americkém bouráku jako islandský Elvis Presley. Ale sláva se brzy rozplývá a jeho zklamání má hluboký vliv na celou rodinu. Baddiho mladší bratr Danni má svůj tajný sen, který uskuteční, končí však tragicky. Rozvedená Gógó se vrací na „Ďáblův ostrov", kde se vůbec nic nezměnilo. Naděje však umírá poslední, a tak se pouští do dalšího milostného dobrodružství. pivot jde dál, je spíš hořký než sladký. A Karolina se musí smířit s tím, že je její rodina vystěhována z volnosti jejich provizorních baráků do jednotvárné šedi sociálních bytů.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Islandský režisér F T Fridriksson (známe od něj např. výborné road movie Zimnice) natočil tragikomedii Ďáblův ostrov podle stejnojmenné knihy Einara Kárasona, která se dočkala i divadelní adaptace. Ironicky pojatý příběh rodiny, žijící v padesátých letech v provizorních barácích po americké armádě (která Island okupovala ve druhé světové válce), je postavený na smyslu pro syrově působivé zachycení dobové atmosféry a prostředí (režisér sám bydlel v dětství v blízkostí této kolonie) a na výrazných a přesně obsazených lidských typech. Zajímavý snímek získal na MFF v Karlových Varech 1997 Cenu FIPRESCI i zvláštní uznání poroty FICC.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Soumrak a naděje unavených "Vikingů" - aneb za každý ztracený sen si dáme panáka.

Leží na okraji Atlantiku, pod ledovým krunýřem, propalovaným sopkami a žhavými gejzíry. Na čtverečním kilometru tu potkáte s bídou tři drsné, málomluvné seveřany, kteří se buď vrácejí z rybolovu nebo zrovna nastupují na šichtu do továrny na rybí konzervy. Jsou chudá, poválečná padesátá léta a Island na první pohled nemá zrovna parametry pozemského ráje. Ti, kteří žíjí na předměstí Reykjavíku v provizorních ubytovacích hangárech, jež tu zbyly po americké armádě, by o tom mohli vyprávět. Obstarožní manželé Thomas a Karolina ale na vyprávění nemají náladu ani čas. Jejich úporný život je totiž rozdělen mezi tvrdou práci a platonické pokusy o výchovu vnuků, které jim tu nechala podnikavá dcera Gogo, jež odjela včas hledat štěstí za Velkou louži. A tak tu pod střechami z vlnitého plechu rezonuje bída i důstojnost, unavený spánek i poslední rokenrolové hity božského Elvise. Ve slumech Ďáblova ostrova se v oparu kořalky, laciné pomády a potu vznášejí osamělé sny, které, alespoň na chvíli, pomáhají přežít. Třeba ten, který s tichou zarputilostí snil introvert Danni, jenž vzlétl, aby si vzápětí zlomil křídla - či ten, který z jeho bratra, agresivního rebela Baddiho, učinil světoběžníka po spirále osudového kruhu. "Ďáblové" z této ostrovní enklávy nenahánějí hrůzu a nevzbuzují ani zvláštní sympatie. Žijí a živoří tu ve fatálním biorytmu dané předurčenosti, kterou nemohou ohrozit ani jejich bezmocné individuální vzpoury, zpravidla končící u nedopité láhve, nedomilované lásky a nezničitelné naděje.

Oscarový režisér, scenárista a producent Fridrik Thór Fridriksson (Děti přírody, 1991) je jedním z nemnoha tvůrců, kterým se podařilo překročit skromný rámec lokální islandské kinematografie. Jeho sociální místopis, oceněný na posledním MFF v Karlových Varech cenou FIPRESCI, si vystačí prakticky s jedním základním exteriérem. Je s podivem, kolik atmosféry a barvitosti dokázal kameraman Ari Kristinsson vytěžit z té fádní šedi městské periférie a ztracených lidských osudů. Kromě zaujaté kamery ale snímek nabízí záměrně razantněji nepointovaný příběh, jehož protagonisté postrádají hlubší ukotvenost i nadhled (příznačný např. pro Kaurismäkiho smutné a úsměvné hrdiny). I když je tu patrná zjevná Fridrikssonova nostalgie a jistá spřízněnost s touhle pospolitostí ztracenců, má jeho interpretace přece jen příliš jednorozměrný charakter, utopený v bahně a laciné kořalce. "Deka", která na slabší povahy může při exkurzi na Ďáblův ostrov padnout, se dá snadno kompenzovat jablečným moštem a vzpomínkou na útulný panelák, který vás čeká po návratu z kina. A také matným pocitem, že ti, kteří prošli peklem Fridrikssonova ďábelského archipelagu, budou mít možná jednou přednost na cestě do nebe.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema